Článek
„Před zápasem mi táta přál štěstí a prý ať makám! Je to příjemný pocit, když víte, že tu máte rodinu. Jsem rád, že tímhle způsobem můžu blízkým vracet, co mi obětovali v kariéře. A že jim můžu udělat radost,“ líčil Štěpánek. Jeho výkon si vychutnával i fotbalista Samary Jiří Jarošík, který po proměněném mečbolu skákal nadšením za českou lavičkou. „Podpora od Čechů, co dorazili, mi moc pomohla.“
Když pak Štěpánek s kšiltovkou předstoupil před ruské novináře, předvedl jim široký rejstřík svých bavičských výstupů, při nichž míchal angličtinu s lámanou ruštinou. Safina označil za „geroje“, postarší dámu vyzval, aby svou otázku nepokládala v rodném jazyce: „Pěkně po anglicky, no davájtě,“ a když dorazil i kapitán Jaroslav Navrátil, popoháněl k rychlejším otázkám. „Pivo na nás čekájet,“ udivil moskevské auditorium.
To byl velký rozdíl oproti zapšklým tvářím ruských tenistů, kteří celý týden znuděně bloumají útrobami Malé arény v Lužnikách. „Zato my máme dobrou náladu pořád. Nestarám se, co dělají Rusové. Já byl rád, že jsem rozebral Andrejeva a umlčel i jejich fanoušky,“ tvrdil Štěpánek
Právě z české dvojky měl domácí nehrající kapitán Šamil Tarpiščev už před začátkem čtvrtfinále dost velké obavy. „Mně je totiž jedno, na čem hraju. Tráva, antuka, beton, všechno jedno. Andrejev je výborný antukář, jenže já se na něj výborně připravil. Ale teď už musím rychle do Českého domu. Na vodku a kaviár!“
