Článek
Fanoušci už si zvykli, že tzv. šedá zóna při posuzování kontroverzních situací, především co se týká nastřelených rukou ve vlastní šestnáctce, je notně rozlehlá. Ať už VAR a arbitři rozhodnou v těchto momentech jakkoli, verdikt si víceméně pokaždé obhájí. Často při tom používají výraz hraniční situace.
Komise toto uvedla i ve zdůvodnění svého razítka na verdikt VAR na Letné. Po jeho přehrání pravděpodobně mnohým spadla brada. „Jedná se o hraniční situaci. Ale především z důvodu, že míč letěl nad hráčem Kadeřábkem příliš vysoko, a nemohl jej tedy zasáhnout, a z důvodu větší vzdálenosti mezi těmito hráči, se o ofsajd nejednalo a rozhodčí správně uznal branku,“ konstatovala komise.
Tohle, že byla hraniční situace? Ani náhodou. Kadeřábek samozřejmě Kričfalušiho svým pohybem ovlivnil. To, že balon letěl nad hlavami hráčů, na tom vůbec nic nemění. Kdo někdy hrál fotbal, a nemuselo to být ani na profesionální bázi, musí se mnou souhlasit. Bránící hráč vždy reaguje na pohyb protihráče, na kterého letí míč. Tím spíš, pokud se soupeř balon snaží zahrát. Výskok a snaha Kadeřábka zahrát balon hlavou, byla evidentní.
Podotýkám, že tímto nijak nezpochybňuji vítězství Sparty. Absolutně ne. Pražané byli jednoznačně lepší, Baník přehrávali o třídu, vyhráli by tak jako tak. Jde mi jen a pouze o pohled na nejpropíranější situaci tuzemského ligového víkendu.
Ta byla, na rozdíl od mnoha nepřehledných, kdy má komise obrovsky složitou úlohu je rozřešit, zcela jasná. A nic se na tom nezmění, ani kdyby rozhodčí snesli třeba deset dalších argumentů.
