Článek
Pětatřicet tisíc diváků v hledišti Národního olympijského centra jen zahučelo. I několik zděšených výkřiků se ozvalo. Ve snaze se zvednout kopl Chun-chun zadníma nohama, přičemž kopyto prosvištělo pár centimetrů od Svobodovy hlavy...
Na devítce naděje skončily
Až poté vyděšený a kulhající kůň odběhl do rohu závodiště, čímž medailové naděje do té doby v pořadí druhého Svobody skončily.
„Praštil se na čtvrté překážce a já cítil, že se mu nechce a není v pohodě. Neměl jsem velkou ostruhu, ani bič, takže jsem byl trochu bezbranný. A když jsem na devítku najížděl, měl jsem dost nepříjemný pocit. Kůň se bál, nevěřil si, odskočil jen předníma nohama a položil se do zdi. Roztrhl si břicho, krvácel a pak na mě ještě mále spadnul. Když se zvedl a švihl mi kopytem kolem hlavy, měl jsem naštěstí oči otevřené,“ popisoval drama David Svoboda.
Pokračovat nemělo smysl
Jakmile vstal a přivedli mu koně, chtěl v první chvíli pokračovat. „Za normálních okolností bych parkur dojel, kůň však kulhal a viděl jsem, jak z něho teče krev. Někdo by možná pokračoval, ale já koně nechtěl rvát nebo nutit do něčeho kvůli pár bodům, které bych třeba ani nezískal. Takže jsem to radši zabalil,“ dodal.
Odevzdával koně a šeptal mu do ucha... „Byl zraněný a ve stresu, proto jsem ho chtěl uchlácholit. Česky jsem mu říkal: Hodnej, malej... Ne, nebyl jsem na něho naštvaný, na koních si zlost nevylejvám.“
„David vyložené jezdecké chyby neudělal. Mohl sice zvolit na začátku jiné tempo, ale při předvádění kůň pospíchal. Olympijský parkur byl postavený hodně technicky a měl vysokou náročnost. A navíc - koně na stadiónu skákali jen dvakrát a navíc před prázdnými tribunami, takže je možné, že je stresovalo bouřlivé prostředí,“ hledal příčiny jezdecký trenér moderních pětibojařů Robert Kopecký.
