Článek
Loňský rok, který jste s odstupem tří měsíců završil vítězstvím v anketě Fotbalista roku, pro vás musel být přímo báječný...
Také že byl. Získali jsme titul, kvůli němuž jsem do Sparty přestupoval a o němž jsem po celou kariéru snil, vyhráli domácí pohár, vše pak vršili ziskem Superpoháru. A s reprezentací stejně úspěšné tažení podzimní kvalifikací, kterou jsme odstartovali výhrou nad Nizozemci. Zahrát si proti třetímu týmu z mistrovství světa, už to byl zážitek. Natož ho porazit!
A k tomu všemu se zahřívat vědomím, že k úspěchům národního týmu a Sparty jste přispíval góly, které jste dál střílel jako na běžícím pásu!
Jenže to není jen moje zásluha, neboť nejsem typem útočníka, který by sebral balón, obešel dva tři protihráče a skóroval. Potřebuju skvělé spoluhráče, abych góly střílel. A já je kolem sebe měl. Ve Spartě i národním týmu. Díky nim jsem se stal Fotbalistou roku.
A dokonce v jubilejním padesátém ročníku. Napadlo vás, že byste mohl v této prestižní anketě trumfovat právě vy? Že byste se zařadil k takovým legendám, jako byli Masopust, Dobiaš, Viktor, Panenka, Nedvěd a spol.?
Ani ve snu. Vždyť já se na vyhlášení této ankety díval v minulosti většinou jen v televizi a nikdy jsem se neodvážil dívat se tak vysoko. Proto nemohu ani říct, že se mi splnil fotbalový sen.
Nemusíte. Není to sen, ale realita.
A nádherná. Když si vybavím hráče, kteří získali ocenění přede mnou, nemám slov. Na individuální ocenění si moc nepotrpím, jenže titul Fotbalista roku představuje něco úplně jiného. Absolutní poctu, kterou může člověk získat.
A to vše díky gólům, které jste dával. Nádherným jako byl ten, který jste dával nůžkami v ligovém duelu Jablonci, ale i ušmudlaným, u nichž bylo ovšem podstatné, že platily.
Zmiňované nůžky korunované gólovou trefou znamenaly skutečně nejkrásnější gól kariéry, na nějž jsem čekal až do loňského podzimu a který už asi nikdy nezopakuji. Vždyť já byl rád, že jsem akrobatický zákrok ve zdraví přežil. Stejně tak si ale cením i pěti gólů, jež jsem v kvalifikaci o Ligu mistrů nastřílel Tallinu. Zvláště, když jsem přidal ještě šestý, který ovšem rozhodčí označili za vlastní. Škoda jen, že jsme z kvalifikace nepostoupili do hlavní soutěže a Ligu mistrů si nezahráli.
To je váš další nesplněný sen?
Chtěl bych si ji zahrát, jako asi každý fotbalista. Loňský rok byl pro mě úžasný, ale kdyby se nám se Spartou povedlo trofeje obhájit a navíc se ještě dostat do Ligy mistrů, šlo by o sezónu ještě báječnější.
Jenže vzhledem k dosavadnímu průběhu jara máte k naplnění tohoto snu dost daleko...
Jaro skutečně neběží podle mých představ. Vstoupili jsme do něho s jednobodovým mankem na Plzeň, které už ovšem narostlo na pět bodů. Do konce soutěže chybí ale ještě devět kol, takže rozhodnuto nic není. Musíme ovšem spoléhat na plzeňské zaváhání, což pro nás představuje samozřejmě mínus.
Chvíle slávy v pražském Hiltonu vám dopřály, abyste pustil z hlavy ligovou realitu i třeba sobotní kvalifikační remízu české reprezentace s Lotyšskem. Zvláště, když jste se stal nejen Fotbalistou roku, ale i Osobností ligy. To vás nepřekvapilo?
Ale pochopitelně, protože v lize je spousta výborných fotbalistů, kteří jsou její tváří. Proto jsem byl i v tomto případě zaskočený.
Mimochodem, pro koho jste v anketě Fotbalista roku hlasoval vy?
Pro Tomáše Rosického, protože on je prostě úžasným fotbalistou. A na druhou příčku jsem dal spoluhráče ze Sparty a reprezentace Pavla Kadeřábka.
Rosický působí v Anglii, Kadeřábek do ciziny zřejmě brzy zamíří také, nelákalo by vás zkusit si po předchozích štacích v Řecku a Rakousku ještě jednou zahraniční angažmá? Jako Fotbalista roku byste mohl mít cestu ven snazší...
Mně se splnil velký sen už přestupem do Sparty, takže chci na Letné vydržet co nejdéle. V kabině spoluhráčům tvrdím, že končit se má na vrcholu kariéry, což jsem zřejmě prošvihl. Proto už myslím jen na Olešník, kde jsem s fotbalem začínal a kde s ním také skončím.
