Článek
Kdyby Hejnová měla vyhovět všem, patrně by nestihla ani pondělní odlet české výpravy. Když k ní ale přišla asi pětiletá stydlivá dívenka a precizní angličtinou, na níž v Pekingu narazíte velmi zřídka, jí řekla: „Ráda vás poznávám. Mohu se s vámi vyfotit?“, neváhala ani chvilku.
Jedno pivo a spánek
Ještě fotka s maminkou dívenky, která překážkářku způsobně uvítala v Pekingu, a pak už Hejnová mohla pózovat na památečních snímcích před stadiónem, na němž o den dříve obhájila světové zlato.
Vypadala svěže, žádná divoká jízda ve stylu polského kladiváře Fajdeka se rozhodně nekonala. „Po závodě jsem si dala jedno pivo, byla jsem strašně unavená a chtělo se mi spát. Ale budila jsem se, vzhůru jsem byla v devět, i když jindy jsem dokázala spát do jedenácti,“ popisovala první noc po svém druhém titulu. „Byla úplně normální, žádná změna,“ smála se.
Chyby v běhu nenašla
Vzhledem k problémům s připojením na hotelu své zlaté finále poprvé viděla až ve čtvrtek odpoledne při návštěva sponzora. „Vypadalo to pěkně, myslím, že tam moc chyb nebylo,“ usmívala se překážkářka, která byla už v 28 letech ve finále nejstarší.
„Už na tiskové konferenci po závodě nechtěli říct, že jsem stará, ale že jsem zkušená proti třeba Littleové. Jedna paní se mě ptala, jestli jsem také na prvním mistrovství. Tak jsem ji ujistila, že úplně ne, ale na šestém,“ líčila Hejnová s úsměvem.
„Ale když jsem jezdila na šampionáty jako dvacetiletá a byly holky, kterým bylo třeba osmadvacet, tak jsem si říkala, že mají nárok být lepší, protože mají víc zkušeností. Teď myslím, že se to obrátilo a ty mladé holky tak koukají na mě,“ tušila.
