Článek
Je to mrzuté, samozřejmě. Ale takový obraz teď kreslí realita.
Kdo chce, vidí ve dvou porážkách po sobě brutální propad oproti minulým rokům, kdy se Plzeň v Evropě porážela setsakramentsky těžko.
Ale kdo chce, vidí i postupné zpevňování defenzivy, která ještě nedávno jednoduše hořela. Vzpomeňme na předchozí vystoupení Viktorie v Evropské lize, kdy ji Union Saint-Gilloise v její domovině svlékl donaha a porážka 0:3 platila ještě za dost milosrdnou. Na výbuch v předkole v Bělehradě, který skončil totožným skóre.
Tentokrát už Plzeň nepoložily systémové chyby, špatné návyky. Ale individuální přešlapy. Jakkoliv je to kruté vůči Memičovi, který byl směrem dopředu nebezpečný, jenže se dopustil ztráty balonu před první brankou. Nebo vůči Dwehovi, jehož Birmančevič u penaltového faulu jednoduše „přečůral“.
Plzeň si sice z Maďarska bod odvézt mohla, ale svým způsobem není překvapující, že se tak nestalo. Jasné je jedno. Viktorii ještě čeká kupa práce. Defenziva jako celek už po většinu utkání vypadala relativně solidně, rozhodně pevněji než dřív. Na řadě jsou další herní složky.
Bude z toho postup dál v pohárové Evropě? Těžko, uhrát potřebných deset bodů ze šesti vystoupení platí za sakra náročnou šichtu.
Plzeň se musí koukat jinam. Domů.
Odpíchnout se od o něco lépe fungující obranné složky v lize, kde je až jedenáctá. Vyšplhat se postupně na příčky, které zaručují evropské poháry.
Tam zůstat. A za rok to zkusit v Evropě znovu. Na pevných základech, nikoliv křehkých.
Aby mohla na poháry vábit nové posily.
Aby ty poháry, jichž bývá pravidelným účastníkem, vůbec hrála.
Aby napěchovala pokladnu, respektive ukázala návratnost investice majiteli Michalu Strnadovi.
A aby se výhledově zase dostala do pozice celku, který ani zahraniční mančafty nebudou umět porazit. Nebo se na to alespoň budou muset pořádně nadřít, jako Manchester United dva roky zpátky…
