Článek
Receptem na úspěšnou aklimatizaci byl posunutý režim, kdy v Oberstdorfu trénoval v nočních hodinách. „Bylo to trochu šílenství, koukali na nás divně,“ s úsměvem přiznávala trenérka Vlasta Kopřivová.
„Ve dvě jsme šli odhrabávat auto, v půl třetí jsme vyjížděli a hodinu trénoval. Pak ještě cvičil a jeli jsme domů. Mezitím zase nasněžilo, tak jsme v půl šesté odhrabávali znova,“ popisuje Kopřivová. „Když za mnou přijel vnuk, říkal, že nejsem normální,“ směje se.
V jejich tréninkové hale v Oberstdorfu jim vyšli vstříc. „Doma by se to asi nestalo, tam by nám řekli, že nemůžou odříct všechny kšefty, co tam mají a byl by to šílený problém,“ tuší trenérka. „Ale tady jsme dostali klíče od celého objektu, v noci přišli, všude rozsvítili, pustili hudbu... I když jsme byli trochu tišší, protože tam je internát,“ vysvětluje.
Verner si posunul režim opravdu důsledně. „Před tréninkem nechodil spát, já se musím přiznat, že jsem někdy usnula. Tomáš šel do postele až v půl sedmé a spal až do večerního tréninku,“ líčí trenérka. Experiment se zatím ukazuje jako úspěšný. „Jsem fakt spokojený s tím, jak si tělo rychle zvyklo, vše jsem vyskákal, jak měl,“ hřálo Vernera.
