Článek
Spojení dvou reprezentačních přestávek znamenalo čtyři zápasy v jedenácti dnech, což je pro český celek v elitní skupině Ligy národů naprostá šílenost. Čtyřikrát čelit celkům, které patří ke světovému (Anglie, Španělsko) či minimálně evropskému (Chorvatsko) topu?
Ohromně náročné fyzicky i psychicky. Zkuste si opakovaně chodit do utkání s tím, že pokud neodvedete absolutní maximum a nebude vám přát štěstí, s míčem se jen těžko pomazlíte a klidně můžete dostat rychtu, protože soupeř má na každé pozici slavnějšího, lépe vydělávajícího a objektivně i kvalitnějšího fotbalistu.
Dalo se čekat, že (minimálně) jedna porážka bude z kategorie absolutně jednoznačných. Taková, že si nároďák k bodům ani nepřičichne, natož aby je uhrál.
V Anglii přišla. I když rozdíl ve skóre nijak strašný nebyl, vždyť Chorvaté od Albionu dostali sedmičku. Doma.
Zápasový rozpis je přitom neúnosný i pro plejery, kteří čelili o mnoho slabším soupeřům. Třeba slovenský Stanislav Lobotka, který s nároďákem hraje „céčkovou“ Ligu národů, tedy o dva sledy horší, se tím nijak netajil. „I když mě za to dobře platí, jsem jen člověk. Kosti a svaly, člověk to cítí.“
Minimálně fyzickému vyčerpání se dá předejít rotací sestavy, o což se španělský trenér Denia na mnoha postech snažil. Až na jeden.
Jiří Sláma se na svém premiérovém srazu dostal do základu čtyřikrát ze čtyř možností. A ve Wembley bylo znát, že ačkoliv na něj Denia třikrát ukázal právem, v Anglii měl na řadu přijít odpočinek.
Jablonecký obránce proti sobě dostal na lajně Morgana Rogerse z Chelsea. Borce za 3,3 miliardy, zatraceně šikovného, o dost čerstvějšího a hladového se ukázat.
Bylo z toho trápení. Anglický ofenzivní plejer spolu s bekem Trentem Alexanderem-Arnoldem z Realu Madrid neustále větral Slámovu stranu, zdálo se, že český bek tahal nohy. Jenže i tak nastoupil ještě do druhé půle a střídání v 68. minutě, kdy šel na plac Ondřej Zmrzlý, bylo spíš vysvobozením.
Škoda pro Slámu, snad mu nepovedený epilog nezkazí dojem z individuálně jinak velice fajn srazu.
Za tohle si trenér Denia rozhodně zaslouží zdvihnutí varovného prstu. Kroutit hlavou můžeme i nad tím, proč dostal Ondřej Kričfaluši jen pár minut v posledním ze čtyř zápasů. Řešme, jestli je Lukáš Červ tím správným defenzivním záložníkem pro postupnou výstavbu. Jestli není Adam Karabec u levé lajny zabitý.
Co je ale (zatím) úplně mimo mísu? Kritika výsledků a nuly na kontě získaných bodů. Čechům se nepovedl zápas v Anglii ve Wembley, fajn. Ale který blázen by čekal, že odtamtud přivezou body?
Nemlich to samé platí o špílu ve Španělsku, kde ale nároďák reálně od senzační remízy nebyl vůbec daleko.
Domácí prohra proti Anglii v deseti byla naprosto logická, proti Chorvatsku sebral Čechům bod těsný ofsajd a mdlá první půle, během níž si ale hráči ještě evidentně zvykali na nové návyky. Naprosto odlišné od těch, které měli v reprezentaci praktikovat v letech minulých.
Zápasy s Anglií či Španělskem nejsou pro český výběr měřítkem, momentálně ani nemohou být. Hráči si musí budovat návyky, díky nimž by měli přehrávat mužstva druhého, třetího sledu. Třeba v kvalifikaci na příští Euro.
Povede-li se to, můžeme Deniově filozofii gratulovat.
Pokud ne, kritika za chabé výsledky a chybějící body už bude doopravdy na místě. A můžete se vsadit, že přijde i ode mne.
