Článek
Cítil jste chvění, když vás uváděli na pódium mezi největšími legendami hokeje?
To spíš, když jsme tam předtím všichni spolu seděli. Až jsme si s Jardou dělali srandu, že to, jak jsem ho chránil, stálo za to, když jsem tady v té skupině (úsměv).
Ke kterému z těch tří triumfů vedla nejtěžší cesta?
Nejtěžší bývá ta poslední. Já na to mistrovství světa ani neměl jet, ale asi až na popud médií Vláďa Růžička zavolal, jestli nemám chuť se o tu nominaci poprat. Díky tomu, že jsem se tam na poslední chvíli dostal, jsem tady.
I cesta za Stanley cupem byla zvláštní...
Byl to jeden zápas. Na druhou stranu spousta lidí neví, že jsem dostal velice dobrou nabídku v Atlantě na novou smlouvu za lukrativní peníze. Ale já se rozhodl pro riziko radši bojovat v Detroitu o Stanley cup, i když oželím nějaké peníze. A povedlo se to, i když jsem hrál ve finále jen jeden zápas, díky němuž jsem ten Stanley cup získal.
České veřejnosti ale zůstane nejvíc v paměti olympiáda v Naganu...
To je věc, na kterou z těch tří budu vždy nejvíc hrdý. To byla celonárodní záležitost, nám se ten turnaj tak povedl, i když jsme prošli tou nejtěžší cestou přes nejsilnější mužstva.
Co jste zatím ve Vancouveru stihl?
Moc ne. Byl jsem s dcerou na tréninku krasobruslení v hale, kde jsem hrál svůj první zápas v NHL a kde mi poprvé vyrazili první zub. To mě zamrazilo, když pak té malé holce říkám: „Jessinko, tady jsem začínal svoji kariéru v NHL a doufám, že tím, že jsi tady, tak máš dostatečnou motivaci, že to jednou dotáhneš taky daleko.“
Krátký program žen se ale kryje ze zápasem českých hokejistů s Lotyšskem...
Jdeme na krasobruslení. Já nečekal, že kluci budou hrát, myslel jsem, že postoupí rovnou.
Co vám hráči řeknou na to, že místo hokeje jdete na krasobruslení?
(úsměv) Já myslím, že to v klidu překousnou.
