Článek
Opravdu jste ani v koutku duše nemyslela na medaili?
Vůbec ne. Když jsem viděla, co holky předváděly na kiláku, myslela jsem si, že na ně nemám.
Má pro vás tedy ten bronz podobnou hodnotu jako triumf na dvojnásobné trati?
Zlato je zlato, ale tahle medaile je vážně nečekaná. Když jsem dojela a viděla jsem, že jsem druhá, tak jsem si říkala, že ty čtyři další, co teprve pojedou, jdou přede mě a budu šestá. Musím říct, že trenér stanovil výbornou taktiku, dvě kola jsem jela s rukama na zádech, v posledním jsem měla sil dost a jelo se mi parádně. Nepřipadala jsem si vůbec unavená, protože jindy v tom posledním kole umírám.
Jak jste prožívala jízdu poslední dvojice, po níž už jste měla bronz jistý?
Já na ně ani nekoukala, já počítala s tím, že medaili nemám. A když mě pak Petr (trenér Novák) říkal v poslední zatáčce: „Hele, ty budeš bronzová“, tak jsem myslela, že si dělá legraci. Já jsem utírala brusle a fakt jsem s tím vůbec nepočítala.
Spalo se vám tentokrát před závodem dobře?
Spala jsem výborně. Probudila jsem se asi o půl dvanácté šustěním novin, protože Novák četl. Tak jsem mu šla vynadat a já pak spala až do rána do osmi nádherně. Neměla jsem žádné nervy, o nic mi nešlo.
Medaili jste tentokrát dostala hned po závodě v hale, přivítala jste, že na ni nemusíte čekat?
Jsem ráda. Nevěděla jsem to, až když jsem šla ze schodů a viděla medaile, tak jsem měla radost.
Co vám běželo hlavou na stupních?
Já si to strašně užívala. Nevím, kdy se mi zase povede být na stupních na patnáctistovce. Zase jsem myslela na ty, co byli tady v hale. Když jde člověk na start a vidí lidi, co mu fandí, má z toho skvělý pocit. Navíc kluci z týmu mě sledovali doma u televize, už se vrátili z Itálii, kde už nemají led. Všichni byli u obrazovek a bylo super, když viděli, že ta práce, co dělají pro mě, se někde zúročí.
