Článek
Nyní šestadvacetiletá Muirová skončila s in-line bruslením v roce 2002, když po zisku sedmi zlatých medailí z juniorských a seniorských šampionátů cítila, že už v tomto sportu dosáhla všeho. Na univerzitě v Sydney vystudovala na zdravotní sestru a rok se této práci věnovala, poté se však vydala na dobrodružnou cestu světem.
Po zhruba šesti měsících a zastávce například na Oktoberfestu v Mnichově dorazila do Nizozemska. "Šli jsme se podívat na pár rychlobruslařských mítinků a já jsem si řekla, že tohle bych mohla dělat," popsala v rozhovoru pro agenturu Reuters, jak začala její cesta na hry.
"Vím, že pro in-linisty je přestup k rychlobruslení možný. Jiní už to zvládli, například Chad Hedrick a Derek Parra," jmenovala Muirová dva americké šampiony v in-line bruslení, kteří se stali olympijskými vítězi na ledovém oválu. "Po pár pivech jsem si byla docela jistá, že to zvládnu i já, takže jsem odložila plechovku a dala se do tréninku," zavzpomínala na své předloňské začátky.
Zezačátku končila v bariérách
Muirová tedy zůstala v Mekce rychlobruslení Heerenveenu a začala pronikat do tajů nového sportu. Jak sama přiznala, začátky byly místy komické. "Trvalo mi týden, než jsem byla schopna projet zatáčku. Vždycky jsem nabrala na rovince tak velkou rychlost, že jsem narazila do bariéry," uvedla.
I přes rozpačitý úvod nicméně techniku jízdy na ledě zvládla a na prosincových závodech Světového poháru v Salt Lake City se na poslední chvíli kvalifikovala ve sprintech na 500 a 1000 metrů do Vancouveru. "Bude to úžasné, stále se ale ještě učím. Každý týden něco nového," přiznala Muirová.
Pouze s nálepkou první australské rychlobruslařky pod pěti kruhy se však nechce spokojit. "Byla jsem nejlepší na světě v in-line bruslení a chci být nejlepší i v tomhle. Ženy jsou na vrcholu svých fyzických sil ve 30 letech, to je vědecky ověřený fakt. Takže na příští olympiádě bych měla být na stupních vítězů," dodala směrem k Soči.
