Rubriky:

Běžkyně sobě

Žena a maratón. Dřina, uspokojení a lodičky stranou

7. května 2015 13:37 - Praha

Maratón není jen o dnu, kdy běžíte oněch 42 195 metrů. Jsou to také měsíce tvrdé dřiny, pravidelné tréninky, dodržování zdravé stravy, dostatek odpočinku a pořádné nervy. Skutečně? Nemusíte souhlasit, ale můžete to takhle přesně zažít a maratón sotva přežít. Nebo je druhá možnost, maratón si užít.

 

archiv autorky

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

Běžet první maratón je zkouška, od které nevíte co čekat. Netipujete výsledek, neznámkujete, jediným cílem je obstát a proběhnout cílem. Běžíte a s rostoucím počtem kilometrů pomalu odhadujete čas, do kterého byste se mohli vejít. A přibližně na 35. kilometru víte, zda se vejdete do času 3:45, 4:00, 4:30 a snažíte se do limitu, který jste si určili, dostat.

Běžet druhý maratón je opravná zkouška, od které víte, co čekat a očekává to také vaše okolí. Stanovujete si cíl, kterým již není pouze cílová rovinka Pařížskou, ale také čas, který ukazují hodiny nad cílovou bránou. A tak ani s opakujícím se počtem maratónů neodpadá nervozita, naopak, směřujete k lepšímu času, kdy musíte vynaložit vyšší rychlost, co nejdříve si najít prostor, kdy můžete běžet ve svém tempu, aniž byste si uvědomovali, že běžíte.

A s podobnými pocity jsem stála v neděli podruhé na pražském maratónu. Cíl byl, zaběhnout nejen lépe než za loňských 3:41, ale dostat se pod 3:30. Den předtím jsem vzala kalkulačku a počítala, kolik to je na kilometr. Těsně pod 5 min/km. V tréninku mívám průměr 4:36, avšak při vzdálenosti kolem deseti kilometrů. Napálím to a uvidím ráno, jaká bude nálada. Nálada byla výborná, i když doprovázena směsicí pocitů od nervozity až po těšení, kdy proběhnu startem spolu s dalšími tisíci lidmi. Ta atmosféra je nepopsatelná. Vybíhají první, balónky se vznášejí do vzduchu a do toho zní Vltava a vy se blížíte ke startu a najednou zrychlujete krok, na poslední chvíli utahuju tkaničky, asi popáté, a probíháme startem.

Ještě ji potkáme?

Vymotat se mezi běžci a neztratit čas neustálým předbíháním je silná disjunkce, ať chcete nebo ne, nějaký čas ztratíte, ale jsou to vteřiny. I ty však mohou chybět. Po třech kilometrech běžím přes Karlův most v tempu pod 5, první občerstvovačka na šestém kilometru. Nevynechávám, pár loků a mířím do Karlína, tempo kolem 4:37. Kamarád na mě křičí, jestli jsem se nezbláznila, že to nejde. Odpovídám, poběž, to dáme. Blížíme se k vodičům na 3:30, kteří startovali o minutu dříve. Avšak nezpomaluji, běžím dál, v tom slyším mužské hlasy: „Ještě jí potkáme." No tak to zapomeň, pomyslím si, předbíhám vodiče a dál vím, že už žádní nejsou.

Kamarád se odpojuje, běžím dál, na hodinky se podívám každý druhý kilometr a běžím na pocit. Dokud to běží, nezpomalím jen ze strachu z 30. kilometru. Půlmaratón za mnou v čase kolem 1:40. Vyjde to, vím, že to vyjde, cíl splním. Smíchov, 26. kilometr, poprvé si dávám ionťák na trati, dva loky, voda a běžím dál. Smíchov je nekonečný, doprovázen malou krizí, třikrát píchnutí v boku, to neznám. Není to příjemné, ale za chvíli bude 30. kilometr. To dáš, pak už se to láme. Třicítka za mnou, tak a od 32. kilometru už jen desítka, občerstvovačka v Holešovicích, přeběhnout most. 37. kilometr, vidím známé tváře, čas 2:59, 5 kilometrů přede mnou.

Neřeš a běž

Počítám, i když běžím. I kdybys nechtěla, tak do půl hodiny jsi v cíli. Karlín podruhé. Pro mě nebeské kilometry, zde se dívám vždy na oblohu, vypínám mozek, střídám nohy a jen se dívám vpřed. Poslední občerstvovačku vynechávám, čeká mne tunel a kočičí hlavy. Oběhané crossové boty hlásí opotřebení, už pálí chodidla, ale jeden a půl kilometru přede mnou. Neřeš a běž. Vbíhám do „kabelkové" ulice, cedule 300 metrů do cíle a vám se hlavou honí tolik myšlenek jako za předcházející kilometry dohromady. Je to tam, čas 3:25:44, cíl přeplněn. Nevnímám, dostávám medaili, alobal a mířím směr Václavské náměstí k šatnám. Srkám ionťák, žužlám banán, mačkám do sebe šťávu z pomerančů a vidím kamarády z MK Kladno. Nadšení, cíle jsme si splnili, do sprchy, birella a domů.

„Za rok zase lepšení o 16 minut? Na kolik poběžíš za rok?" otázky, na které se těžko hledá odpověď. „Nevím, co bude za rok. Ani zda to bude běhat. Pokořit hranici 3:20, to budu muset trénovat více než letos." Letos jsem tomu příliš nedala, objem za březen skomírá kolem 125 km, dubnový je navýšen na 160 km.

Druhý den po maratónu a pocity jsou jasnější. Nejen, že cíl je přeplněn, ale nebolelo to, nehrotilo se to a já si to užila. A víte, co je výhoda běžet pod 3:30? Běží s vámi téměř samí chlapi.

Kateřina Kašparová, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Běžkyně sobě

Filtr článků - Běžkyně sobě


Kalendář akcí

Kdykoliv prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 listopad 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce