Článek
„Byl to šok. Slyšel jsem zvonění v uchu a bál jsem se, že na něj neuslyším,“ popisoval dramatický moment. Instinktivně proti míči nastavil rameno, čímž podle všeho zabránil přímému zásahu do hlavy. Z hřiště odešel po svých, ale okamžitě následovala série vyšetření přímo na stadionu. Lékaři kontrolovali jeho reakce i orientaci. „V medical room se to uklidnilo. Japonský doktor za mnou přišel a řekl, že by mělo být všechno v pořádku. V tu chvíli se mi hodně ulevilo,“ vyprávěl.
Ucho zůstalo nateklé a krvavé. „Vypadá to strašidelně, skoro jako po zápase MMA. Trochu se bojím, že ten moment budu mít před očima při každém startu na kopci. Budu se s tím snažit pracovat.“ O to víc ho mrzí, že incident přišel ve chvíli, kdy se cítil ve formě. „Technicky byly nadhozy super, rychlost adekvátní. Škoda, že mě to vyřadilo tak brzo.“
Český tým se nyní přesunul do Tokia, kde jej čeká World Baseball Classic. Hlouch zatím netuší, kdy znovu dostane míč do ruky. „Doufám, že ještě budu schopný hrát,“ věří.
Mimo baseballový dres přitom zastává neméně zodpovědnou roli. Pracuje jako strojník energetického zařízení sekundárního okruhu v jaderné elektrárně Dukovany. „Starám se z provozního hlediska o všechna zařízení na sekundárním okruhu. Kontroluji potrubní trasy a sleduji, jestli není někde netěsnost či únik. Pokud něco zjistím, hlásím to směnovému dispečerovi, který zajistí údržbu,“ popisuje Hlouch svou práci. Přes teplosměnnou plochu se může setkat i s potenciální radioaktivitou, proto je důslednost zásadní.
K zaměstnání se dostal i díky rodinné tradici, jeho otec v Dukovanech pracuje už 25 let. Hlouch vystudoval strojírenskou školu a po maturitě využil generační obměny v podniku. „Nikdy jsem k tomu vyloženě nesměřoval. Až když jsem se rozhodoval, co dál. Dnes jsem rád, že jsem to zkusil. Baví mě pochopit princip, jak celý systém funguje,“ říká.
Díky tomu, že Skupina ČEZ je generálním partnerem českého baseballu, mohl na turnaj odcestovat bez čerpání dovolené. „Ohromně si toho vážím. Jinak bych vyčerpal celou dovolenou. Máme dvanáctihodinové směny od šesti do osmnácti hodin, někdy i přes noc. Hrát po nich večerní zápas není jednoduché. Mám štěstí, že hraju v Třebíči, jinak bych to s baseballem neskloubil,“ přiznává.
Na pravém předloktí nosí dva japonské znaky, které znamenají sílu a odvahu. Další tetování tvoří hory s nápisem Adventure. Dobrodružství je jeho další vášní, s průvodcem vystoupal i na Gerlachovský štít. Teď ale potřebuje především jediné, aby jeho vlastní tělo fungovalo stejně spolehlivě jako zařízení, na která dohlíží v Dukovanech.
