Rubriky:

Radíme

Závod tvrdý tak, že i předbíhání je zakázáno: Běh na Blaník

21. ledna 2017 08:05 - Vlašim

Rok se s rokem sešel a už po čtvrté pádím na Blaník. V prosinci Pražská stovka o 151 kilometru, na Štědrý den ráno v teplotách kolem nuly bosky Rendův Vánoční maraton v Kralupech. Pak dvě kratší proběhnutí. Týden před už jen 13 kilometrů. V mínus osmi stupních sněhem nahoru, dolů, nahoru a tak ještě několikrát kolem řeky Kamenice. I na boty v té kose došlo. A Blaník čekal na běžce jako Češi na blanické rytíře.

 

David Karas

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

Přesouváme se do Prahy k hlavnímu nádraží. Kamarád Karel nás bere do Vlašimi autem. Lujzu, Libora, Petra Daubnera, tedy Daubyho a mě. Cestou telefonuje Franta přímo z Blaníku. Je tam sníh nebo led? Oboje. Líčí to, jako bychom nejeli do Středních Čech, ale na dalekou Sibiř.

ČTĚTE TAKÉ: Otužilý běžec - zdravý běžec

Rychlá registrace, z naBOSo týmu jsem tu výjimečně sám. U zámku to taky trochu klouže. Hups do vyhřátého stranu. Co ale obléct, co obout, běžet bosky? Z předchozích ročníků vím, že se nejpozději po osmi kilometrech, tedy na úpatí bájné hory, uvařím. Beru jen tři trička, navrch žluté Světlo pro svět. Elasťáky a přes ně běžeckou sukni ze lnu. Schválně, co materiál udělá v mrazu. Po váhání obouvám botky, každý vzorek se bude hodit. Karel nazouvá dokonce nesmeky.

Reportáž psaná mezi rytíři a tygry

Deset hodin a start půlmaratónu je tu. Parkem se držím za Karlem. Asi chyba začít zasněženým parkem tempem 4:30. Mírný kopeček po silnici. A už je to tady, běžíme sněhovou vánicí, jedno oko zavřené, druhým pokukuju, brrr. V dálce bliká červená. Že by vlak? Kousek přede mnou prosviští z kopce na Benešov motorák. Při změnách jízdního řádu se asi nekouká na starty běžeckých závodů. Pod vyšlapanou vrstvou sněhu je na silnici led, což není žádný med. Karel mi zdrhá, ale je stále na dohled. Za vesnicí Dub vystřihnu fotku. Až později si všimnu, že mi zimou vstávají vlasy hrůzou. Ne, to je jen košatý strom přesně za hlavou. Rukavice, původně černé jsou úplně bílé od sněhu, triko také. A sukně? Ta celkem chrání před větrem a je sněhem též pocukrovaná.

Krátký seběh k hlavní silnici. Dauby mě předbíhá. Zahazuji, když ne boty, tak alespoň čelenku a rukavice. Supění do kopce k občerstvovačce. Jako vždy od Jarmily dostávám čaj a beru si kousek banánu. Mírný seběh. Dřevěný můstek přes potok. Teď už jen nahoru. Běžím, valím, i supím. Karla zase mám, Dauby je kousíček přede mnou. Na schodech pod vrcholem v hlubokém sněhu fandí Franta. Trochu to počasí dramatizoval, ale sranda to tu není. Hodíme pár fotek. Běžci jdou už vyšlapanou cestičkou. Pouštím se do předbíhání, ať nejsem nahoře poslední. Spíš ale poskakuji hlubokým sněhem.

Uf, rozhledna dosažena, řekl bych v rozumném čase. Mám boty, tak jak dolů? Volím maximální možnou rychlost, vyhýbám se vystupujícím šutrům a kořenům, předbíhám. Blanka stoupá nahoru, tak přibrzdím a tradičně se vzájemně vyfotíme. Zase to pustím, vzorek drží. Ještě mě u schodů blejskne David Karas. Pozdě na něj volám, ať je to bez bot. On na to, už je tam mám. Jenže cesta se mění do naklopené pravotočivé zatáčky. Volám na někoho, kdo stoupá nahoru: Pozor nejde mi to zastavit! Uhne, ale ani nevím jak, letím dlouhou šipku, tma před očima... házím tygra.

K hození tygra budeme potřebovat tyto ingredience: Běžeckou obuv, kopec nejlépe nakloněný dolů, pocukrovanou cestu sněhem, okořeněnou kořeny, opepřenou kameny. Přidáme led a s trochou sebejistoty podáváme.

Sbírám se ze sněhu jen s lehce naraženým prstem na ruce. K občerstvovačce je už cesta ušlapaná spoustou závodníků, klouže to dost. Jenže nohy a formu jsem asi nechal nahoře na Blaníku, třeba se bude Blanickým rytířům jednou hodit.

Zpátky bych to během nenazval, spíš popobíháním, nezaujatě skoro i chůzí. Tempo nad 5 minut na kilák. Před parkem už čeká sběrný autobus, posypový vůz s širokou radlicí. Radši se schovávám za zeď parku. Teď už jen jeden malý kopeček. Pak další kopec a bude konec. Nějaký závodník volá: Poslední kopec se přece vybíhá! No jo, tak jo.

Posledních 500 metrů a je to tam. Čas bych radši ani nepsal – 2:04:30. Proti loňskému bosému běhu o 5 minut horší. Bylo málo tréninku v přírodní obuvi, v teplotách kolem deseti stupňů pod nulou se netrénuje snadno. Zpětně hodnotím, že bych se bosky asi zabil, pod sněhem skoro všude možně led. A možná by mi ve vánici i umrzly prsty. Někdy je dobré realisticky zhodnotit aktuální možnosti a dát na pocity. Ale když to v botách neumíte, tak je neberte, nebo se to naučte. Což platí asi hlavně pro mě.

Zimní běh na Blaník je zajímavý i tím, že každý rok díky počasí graduje náročnost. V roce 2014 žádný sníh a teploty hodně nad nulou. 2015 jakbysmet, také žádný sníh. To se to bosky běhá! A vloni sice sníh, ale bez vánice a ledu. Co bude příště, co myslíte? Zatím to vypadá na globální ochlazování.

A Karel, ten doběhl chviličku přede mnou. Dauby do toho zejména cestou zpátky šlápl, dal mi 9 minut. Pěkný to výsledek. V cíli nachystán bohatý výběr, co k snědku. Guláš, kuřecí rizoto a zeleninové rizoto. Parádní závod včetně organizace, díky!

Tomáš Zahálka, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Radíme

Filtr článků - Radíme


Kalendář akcí

Kdykoliv listopad prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce