Článek
Soud pro lidská práva uznal, že proces se Semenyaovou nebyl spravedlivý. Mnozí proto předpokládali, že se případ vrátí k dalšímu projednání, ale to už se nestane. „Právní výzva Caster dosáhla nejvyšší možné soudní instance s velmi úspěšným výsledkem a nebude se v ní pokračovat dál,“ uvedl jeden z právních zástupců Semenyaové Patrick Bracher.
Půlkařka Semenyaová triumfovala na olympijských hrách 2012 v Londýně i 2016 v Riu de Janeiro. Ještě v roce 2017 znovu v Londýně vyhrála světový titul, ale pak na ni dopadlo pravidlo Světové atletiky týkající se sportovkyň s odlišným sexuálním vývojem (DSD). Ty bez lékařského snížení hodnot testosteronu nesmějí od roku 2019 závodit na tratích od 400 metrů až po míli. Semenyaová je nejznámější atletku, které se toto pravidlo týká.
Hormonální léčbu odmítla a neúspěšně se pokoušela závodit na sprinterských nebo vytrvaleckých distancích. Od roku 2018 navíc vedla právní bitvu proti těmto regulím. Neuspěla u sportovní arbitráže CAS v Lausanne ani u švýcarského civilního soudu. Spor dohnala až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který rozhodl, že verdikt švýcarského federálního soudu byl diskriminační.
Proti tomu se zase odvolala švýcarská strana k takzvanému velkému senátu, který rozhodl letos v červenci a částečně dal atletce za pravdu. V rozsudku uvedl, že případ Semenyaové by vyžadoval obzvlášť důkladné přezkoumání jejích práv, které však nejvyšší švýcarský soud neprovedl. Nejvyšší soudní komora složená ze 17 soudců ale další body odvolání Semenyaové zamítla. Za nepřijatelné označila její stížnosti na porušení práva na soukromí a na účinný opravný prostředek. Soudci Semenyaové přiznali 80.000 eur (dva miliony korun) na náhradu výdajů.
Čtyřiatřicetiletá Semenyaová se už nyní věnuje trenérské činnosti. Tvrdí, že sama o návrat na dráhu v závěru procesu neusilovala, dlouho ale pokračovala v boji za ostatní atletky s DSD, které podle ní čelí diskriminaci.
