Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Drží české rekordy mezi žákyněmi, dorostenkami a v hale i mezi juniorkami, v této kategorii byla pátá na světě. Teď se může konečně předvést i na dospělé scéně. Na mistrovství Evropy před dvěma lety musela ještě start odříct, přednost dostal v zámoří prestižní univerzitní šampionát NCAA.
Do Spojených států amerických, přesněji na univerzitu Virginia Tech, vyrazila před čtyřmi lety. Dlouho nevybírala, nehrála roli ani výrazná česká stopa na škole v podobě oštěpařky Ireny Gillarové, kladivářky Pavly Kuklové či později čtvrtkařky Barbory Malíkové.
„Já tehdy vůbec nevěděla, kdo tam byl, možná jen o Barče. Všechno jsem si řešila sama a z toho systému byla zmatená,“ přiznává. Důležité pro ni bylo, že si sedla s trenérem, pod jehož vedením viděla cestu k dalšímu progresu.
Začala studovat komunikaci a mezinárodní vztahy, jenže po dvou letech kouč oznámil, že na škole končí. „Na půl úvazku vzali trenérku a ještě dalšího kouče, bylo to takové zamotané,“ líčí. Jisté je, že nové trenérské vedení jí nesedlo.
„Výkonnost nestoupala, jak bych chtěla, navíc jsem byla často zraněná,“ popisuje. Letos se ale posunula na 17,76 m, vylepšovala školní rekord, získala titul v konferenci ACC. Jenže za zlepšení nevděčí americkým trenérům. Spojila se s ostravským koučem Vladimírem Lindovským, který jí na dálku psal plány.
Bylo těžké si prosadit přípravu podle svého kouče mimo univerzitní systém? „Řekla jsem jim, že pokud chtějí, abych se zlepšovala, nebyla furt zraněná a mohla reprezentovat jejich školu, tak ať mě nechají dělat věci po svém a nehrají si na elitní tréninky,“ vyplatil se mladé koulařce rázný přístup.
Letos tak mohla pózovat s diplomem i vylepšeným osobním rekordem. Zabalit studium v Americe? Tak neuvažovala. „Jednak by to byla škoda a také mám tendenci, když s něčím začnu, nechci se na to vykašlat, dokud to nemám hotové,“ říká o svém nastavení, pro které má angličtina označení finisher.
Často odpovídá na otázky, jak by se rozhodla teď, kdyby se mohla vrátit o čtyři roky zpátky. Vyrazila by do Ameriky? „Určitě mi to období hodně dalo,“ přemítá. „Uvědomila jsem si, jak důležité byly aspekty tréninku, na které jsem v Česku nadávala a pak viděla, že bez nich nešly výkony nahoru,“ říká Brzyszkowská.
S ohledem na atletickou americkou zkušenost se dál rozhodla pokračovat ve studiu v Česku, mezinárodním vztahům se bude věnovat v Ostravě. Ale přiznává, že hlavní pozornost chce teď upřít na atletiku.
A co by poradila mnoha mladým atletům, kteří na americké univerzity odcházejí a mají na nich sportovní ambice? „Ať se nebojí si dupnout,“ říká. „Přijde mi, že trenéři tam mají skupinu lidí, kteří je berou za svaté a na slovo je poslouchají. Ale je dobré přemýšlet o tom, co dělají, ptát se a klidně to zpochybnit, když nejsou schopni to vysvětlit,“ radí Brzyszkowská.
Sama má za sebou extrémně dlouhou sezonu, kdy od ledna závodila bez přestávky na univerzitních soutěžích a mítincích v USA a po návratu i v Česku. „Je to hodně náročné, už se těším, až příští rok nebudu muset tolik závodit. Ale namotivovaná jsem dost,“ ujišťuje před pondělní kvalifikací.
Na večerní finále je vypsaný limit 18,20 m, ale i podle předchozích šampionátů by se hranice postupu mohla pohybovat za 17 metry, což je v silách české koulařky. „Postup je můj cíl,“ vyhlásila.
