Článek
Od té doby objížděla juniorské šampionáty, až se pomyslný kruh letos uzavřel, když mistrovství Evropy do 23 let zavítalo opět do Debrecínu. A jednadvacetiletá vrhačka tento kruh uzavřela stříbrnou medailí. „Ten stadión jsem si vybavovala, i když ubytování bylo letos jiné,“ líčí čerstvá vicemistryně Evropy do 23 let. Podobné vzpomínky mnoho jejích soupeřek nemá. „Většina těch holek včetně tehdejší mistryně světa už vůbec nehází,“ říká.
Ona ale setrvala a její kariéra stoupá drobnými, ale jistými kroky. Poprvé do seniorské reprezentace nakoukla už v roce 2002, na mistrovství Evropy do Mnichova se díky měkčímu limitu pro mladé atlety probojovala, když jí ještě nebylo sedmnáct. Na další seniorský šampionát čekala čtyři roky. „Ale neznervózňovalo mě to. Kladivo je hodně technická disciplína, musí se naházet tisíce pokusů, než se člověk dostane do špičky.“
Ledvinová už do ní pomalu nakukuje. V Debrecínu si osobní rekord vylepšila na 67,63 m, což pro ni znamená i limit pro MS v Ósace. A to ještě nebyla s technikou spokojená. Kam by tedy kladivo hodila s ideální technikou? „To by mohla být sedmdesátka,“ myslí si. K této hranici se přitom žádná česká kladivářka v historii nepřiblížila ani na dva metry!
V Ósace se tak utká s kompletní světovou špičkou včetně světové rekordmanky Lysenkové. Tuto možnost už přitom měla v červnu – v rámci Zlaté tretry. Jenže se jí dobrovolně vzdala! „Zrovna jsem dělala zkoušku, ta pro mě byla důležitější,“ vysvětluje studentka plzeňské lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ročně nahází kolem dva a půl tisíce hodů, studium ale kvůli atletice netrpí. „Stíhám to, dokonce mívám zkoušky hotová jako jedna z prvních,“ chlubí se.
