Článek
„Jsem rád, že jsem uhájil bednu, v takové konkurenci to potěší. Škoda, že pak začalo pršet, v takovém dešti už se prostě házet nedá. Na technické disciplíny je to trošku mor," povzdychl si český rekordman, jehož koule ve druhém pokusu přelétla jednadvacetimetrovou hranici o čtyři centimetry.
Byli Tom Walsh a Michal Haratyk nedosažitelní?
Tom je dlouhodobě nedosažitelný, je to světová extratřída. Ti dva s Crouserem se perou o to, kdo hodí světový rekord. Konkurence ve světě je obrovská. Vidíte sami, hodím 21 metrů a jsem třetí o sedmdesát centimetrů, takže ten odstup tam je. Ale rok je dlouhý a už tady několikrát bylo, že jsem tady házel daleko a pak jsem na šampionátu hodil méně, nebo jsem vůbec neměl medaili a sezona byla brána jako neúspěšná. Pro mě je cíl mistrovství světa v Dauhá (27. září až 6. října) a na to se soustředíme. Zatím se trošku trápím, každý pokus je jiný, ale věřím, že na tom zapracujeme a tělo začne hlavu trošku poslouchat.
Koulař Tomáš Staněk během atletického mítinku Zlatá tretra.
Jak bude pokračovat sezona?
Teď mě čeká Diamantová liga v americkém Stanfordu a pak pojedu na dovolenou, protože si myslím, že odpočinek pro hlavu může taky pomoct. Když se vrátím, tak půjdu Kladno, nějaké soustředění kratší, republika, Evropa družstev, jestli budu nominovaný. Bude to divoké. Bude se trénovat i závodit.
Kam jezdí koulaři na dovolenou?
Já mám rád Řecko, vždycky jsem mohl na dovolenou v září, teď bude mistrovství světa v říjnu, tak to bych se tam nedostal. A chtěl jsem vždycky na Korfu, takže letos to bude Korfu.
Koulař Tom Walsh během atletického mítinku Zlatá tretra.
Cítil jste, že byste mohl jít nahoru, než přišel déšť?
Než přišel, tak jo. pak jsem věděl, že je to v háji. Zvlášť když jsem viděl, jak moc prší a jaká jsou mračna kolem. To byla konečná. S ručníkem se nedá házet. Kouli si dáte ke krku a přes malíček vám teče voda. I když jsem to všechno napatlal magnesiem, tak se koule vůbec nechytá.
O čem jste si povídali se soupeři v dešti? Vypadalo to, že se ani nevlezete pod stříšku...
Dělali jsme tam trošku rosničky. Už na rozcvičováku jsem Tomovi (Walshovi) říkal, že má v šest pršet. Přišlo to po sedmé. A když jsme přišli, nebyla u sektoru žádná lavička. Všechno měly oštěpařky a výškařky. Naštěstí nám pak dali lavičku s altánkem, ale bylo to malé. Všichni jsme měli mokrá ramena (smích).
Závod byl na chvíli kvůli prudkému dešti přerušen. Chtěli jste doházet?
To už je jedno. Věděl jsem, že pršet bude dlouho. I proto jsem do toho chtěl jít od prvního pokusu naplno. Ten první bohužel jsem rozjel vrškem a šel mimo. Ale byla to taková soutěž na čtyři pokusy. Ale jsem rád, že jsem se nezranil a šel všech šest pokusů. Už jen kvůli divákům. Modlil jsem se, abych si něco neudělal.
Nebylo by lepší v takovém nečase házet starým stylem?
Jako sunem? Asi jo. Přece jenom takhle na kouli působí odstředivá síla. Ani sunem se ale v dešti nehází moc daleko. Dáte si kouli nahoru, naprší vám na ni, u krku klouže, z magnesia se stane bláto a házet se nedá.
Mokrý kruh není nebezpečný?
Tenhle ne. Ten je skvělý. Ale jsou kruhy, na které když naprší, jsou jak zrcadlo. A to je pak jako kdybyste poslali sprintera v maratonkách na led. Na takových kruzích to fakt nejde.
