Nový kapitán NH Ostrava Palyza: Těším se na vyprodaný Tatran, přáním je útočit na medaile

„Můj návrat byl na spadnutí už několikrát. V Nové huti jsem byl od přípravky, s klubem i městem mě pojí dlouholetý vztah. Moc se na sezonu těším,“ uvedl 35letý bývalý hráč Nymburka, Prostějova nebo Olomoucka.

V Ostravě jste basketbalově vyrostl, naposledy jste ale za Novou huť hrál v sezoně 2010/2011. S jakými pocity jste se po tak dlouhém období vracel?

Moc jsem se sem těšil. Jsem jeden z posledních odchovanců, který prošel opravdu všemi mládežnickými kategoriemi v klubu až do nejvyšší soutěže. Proto mě pojí k Ostravě i ke klubu dlouholetý vztah a ten návrat už byl ve vzduchu několikrát. Moc si přeji, abychom nebyli v lize jenom nějakým průměrným nebo podprůměrným týmem. Z týmu cítím, že by tam mohlo být něco speciálního a moc bych si přál, abychom to přetavili ve výsledky a útočili třeba na semifinále a medailové pozice.

Snadné to ale nebude, že?

Česká liga se za poslední roky velmi vyrovnala. Je to nesmírně náročná soutěž, pro spoustu cizinců je složité se v ní rychle adaptovat. Někdy jim to třeba trvá i měsíce. Bude to složité, ale o to víc si vážím, že se tady v Ostravě letos sešel tým s velmi dobrým charakterem. Držíme pospolu už od přípravy, ta chemie v šatně je vynikající. K těm velkým úspěchům, někdy třeba až nečekaným, pomáhá mnohem více než individuální talent, právě ta společná chemie. Mohli jsme to třeba vidět i na reprezentačních úspěších u kterých jsem byl a kdy se nám po mnoha letech podařilo dostat se na mistrovství světa nebo na olympiádu.

Zmínil jste dobrou chemii v kabině. Funguje to i na hřišti? Co ukázala příprava?

Že naším cílem bude hrát rychlý basketbal. Nemáme úplně těžkotonážní pivoty na to, abychom hráli pomalu a nějaký poziční zkušený basketbal. Osobně mi to vyhovuje, protože jsem na to z Nymburka zvyklý. I jejich basket je postavený na rychlém přechodu z obrany do útoku. A přestože už mám vyšší věk, tak takovou hru vyznávám a jsem s ní sžitý. V týmu máme spoustu mladých kluků, kteří jsou nebezpeční v útoku na koš, jsou přímočaří. Bude výzva ze začátku sezony očistit hru od chyb, které tam ještě vidíme. Vzpomínám na Jirku Welsche, který říkal, že v nových týmech, kterými prošel, přišla optimální forma někdy v prosinci a v lednu, což chce velkou trpělivost. Pro nás bude velmi důležité se zaměřit poctivě v tréninku na ty detaily, které uvidíme, že třeba ze začátku moc nefungují. Tři, čtyři zápasy to nemusí vypadat ideálně, ale když to pak do sebe zacvakne, tak to může být herně skvělé.

Dá se říct, jaký je základní cíl, který jste si pro tuto sezonou stanovili?

Určitě bychom chtěli být v play off a na takových příčkách, abychom se vyhnuli v prvním kole Nymburku, který je dlouholetým ligovým hegemonem a od kterého se očekává, že v lize bude zase dominovat. Mým osobním cílem pak je, abychom po těch vydařených sezonách Ostravy v posledních dvou letech v podobě čtvrtfinále a semifinále, znovu odehráli podařený ročník. Nejlépe už od prvního zápasu, což by nám dopomohlo se pohybovat na play off příčkách celou sezonu a nebylo by to o tom, že budeme formu nějakým způsobem soustřeďovat až na jaro a na proniknutí do play off přes skupinu A2.

Kromě vás se do Ostravy po letech vrací také 34letý rozehrávač Adam Číž, dokážete obnovit dávno přerušenou souhru?

Je to už dávno, naposledy jsme spolu hráli v sezoně 2010/2011. Oba víme, jaké jsou naše silné stránky a určitě nebudu Adama Číže ve čtyřiatřiceti letech předělávat do něčeho, co jsem viděl v Nymburku. On zase ode mě nebude očekávat něco, co jsem v životě nehrál. Myslím, že to fungovat bude. I tím, že jsme hráči na úplně jiných pozicích, tak by ta souhra měla být v pořádku.

Jste nový kapitán týmu. Byl to s ohledem na vaše zkušenosti a úspěchy logický krok, nebo jste si to spíš chtěl nejdřív v Ostravě osahat a až poté převzít zodpovědnost?

Je to rozhodnutí trenéra a nějakého užšího počtu lidí, kteří jsou zodpovědní za to, kam klub směřuje. Už jsem tu pozici vykonával a vím, že mé zvolení kapitánem neznamená, že tady teďka budu o všem rozhodovat. V těch nejlepších týmech, kde jsem hrál, bylo lídrů vždycky víc. To, že někdo byl kapitán úplně neznamenalo, že musí být v každém zápase lídrem a že ostatní budou sedět a mlčet. Dám příklad z Nymburka, kde byl kapitán Jirka Welsch. Byl v pozici takového diplomata, který nás reprezentoval, ale když bylo potřeba jít na hřišti trošku na dřeň, tak jsme tam měli Radoslava Rančíka, za kterým jsme všichni šli. Je benefit mít víc takových hráčů. Někdy je potřeba, aby to prostě zvedl kdokoliv, komu se zrovna daří. Aby on přišel a v poločase něco řekl. Protože aktuálně to vyzní líp, než když tam bude mluvit někdo, kdo se dva zápasy trápí, byť je kapitán.

Kromě Česka jste hrál v Německu, v Polsku, ve Skotsku, naposledy na Islandu. Co vám tato angažmá nejvíce dala?

Jako první mi naskočí v hlavě to, že basketbal je druhý nejpopulárnější sport na planetě a infrastruktura a ty možnosti, které jsou k vidění v těchto zemích je oproti Česku velmi rozvinutá. Basket je opravdu krásná hra, která si zaslouží posun kupředu i u nás. Proto jsem velmi rád, že v Ostravě se to snad blíží a měla by tu vyrůst nová sportovní hala, která přitáhne jak sportovce, tak i diváky. Bude možné z basketbalu udělat větší produkt, než jakým je u nás nyní. V Německu, v Polsku je basketbal i díky tomu zázemí a možnostem o dvě až tři úrovně dále než v České republice.

Jak se vám koukalo na nedávný Eurobasket v Lotyšsku, kde český nároďák neuspěl?

Bylo to složité koukání. V reprezentaci došlo k některým změnám, už zčásti odstřihli tu naši generaci a ty úspěchy, na které jsme dosáhli. Vedení se rozhodlo pro nastupující generaci kluků, kteří ale hrají převážně českou ligu. Od nich nemůžeme čekat, že přijedou na turnaj, který je na úrovni Euroligy a budou tam dominovat nebo předvádět nějaké zázraky. Na to kluky nemáme. Bohužel nemáme dalšího 17letého Honzu Veselého v Partizanu Bělehrad, nemáme 16letého Tomáše Satoranského v Seville. Ti současní mladí kluci nejsou vyhraní a mezi českou ligou a vyspělým evropským basketbalem zeje díra.

Hned ve druhém ligovém kole máte doma Nymburk, se kterým jste získal několik titulů. Jaké to pro vás osobně bude setkání?

Je to zápas jako každý jiný. Ale samozřejmě bude fajn se zase potkat s klukama, se kterými jsem něco zažil, zahrát si proti nim. Budeme se snažit je potrápit a nedat jim to zadarmo, protože v Tatranu se nehraje dobře nikomu a kluci z Nymburka to dobře ví. Ale nemyslím si, že by to měl být nějaký středobod, ke kterému se teďka budeme upínat. Bude to pro nás jenom další zápas s velmi kvalitním soupeřem, který nám ukáže, jak jsme daleko v nějakém našem pokroku.

Těšíte se, že budete mít ikonickou halu Tatranu znovu na své straně?

Těším. Velmi mě potěšilo, když jsem viděl statistiky, že eNHáčko má třetí nebo čtvrtou nejlepší návštěvnost v lize. Když se tady hraje play off, tak hala je vyprodaná, což je skvělé. Stejně tak to, že diváci sedí velmi blízko u hřiště a je tady skvělá akustika. Ta atmosféra je tady bez debat ikonická a těším se na ni. Doufám, že se nám bude dařit, protože hrát před vyprodanou halou je jeden z důvodů, proč basketbal děláme.