Čtvrtý den Cesty za vrcholy: když se toužíte stát Keňanem

„Noc jsem strávil mezi osikami, což se projevilo tím, že jsem chytil dvě klíšťata. Ještě kolem půlnoci mě poměrně blízko probudilo „kurva, do prdele!" jak se asi nějaký opilec vracel nestabilním krokem domů," popsal další noc v přírodě René Kujan, který se pomalu dostává do tempa. Tělo přivyká únavě, hlava bojuje s myšlenkou, že stovky kilometry ještě přijdou.

„Vstávat se mi nechtělo, ale nakonec se nohy rozběhly. Asi po třiceti kilometrech jsem dostal na něco chuť. Ukázalo se, že to byl vlašský salát, ten vyhrál. Dal jsem si ho v sámošce v Kladrubech," přiznal běžec své chutě. Tělo zkrátka bojuje, pokud od něj něco chcete, musíte mu i vyhovět, ačkoliv to na první pohled vypadá jako výživový převrat.

S vlašákem zvládl Kujan celkem ve středu pětačtyřicet kilometrů. Tentokrát konečná zastávka u Ostrovce. „Počítám, že bivak bude zase někde v jehličí mezi řvoucími ptáky, takže lesní idylka," narážel běžec na předchozí noc, kdy mu dělala společnost kukačka a štěkající srnec.

Ačkoliv v Česku vládne převážně slunečné počasí, tohoto běžce provází pár mraků nad naším územím. „Zase jsem zmoknul, pořád se po okolí honí bouřka, ale tělo si začíná zvykat na každodenní zátěž a méně protestuje. Možná to je také masáží večer a ráno. Říkám si, že když se s tím běháním nebudu flákat, budu jako Keňané, ti totiž odpočívají i šestnáct hodin denně, zatím mi to ale nevyšlo," politoval se Kujan a šel radši vařit. Středeční večerní menu nabídlo škubánky se sýrem a přiměřeně čerstvou cibulku.