Druhý den Cesty za vrcholy: vlhké stanové menu z čočky a šunky

„V pondělí mi strašně vytuhla stehna. Ani z kopce nešlo moc běžet, těžký vozík nemá brzdu, a tak jsem musel brzdit během. Tam, kde by člověk nabíhal „kilometry zadarmo" v tempu 4 minuty na kilometr, jsem rád za šest minut. K tomu jsem si naběhl jednou zkratkou. Vyklubala se z toho kamenitá a rozblácená cesta. To byla nedobrá volba. K tomu celý den pařák, ale když jsem skončil, zabydloval se, tak přišla bouřka. Jsem urvanej jako pes, jdu relaxovat," popsal redaktor behani.sport.cz svůj druhý den na cestě.

I když je na cestě druhý den, únava se začíná projevovat, narůstá a tělo bojuje. Teď nepoznáte, jestli jsou horší kopce nahoru, nebo dolů. Jediný poklidnější úsek byl mezi Hartmanicemi a Petrovicemi u Sušice.

„Snad se to už začne trochu víc rovnat. Už jsem uvažoval i o nějakém penziónu, ale ještě to nebyl v pondělí maratón, tak jsem běžel dál. Zase jsem skončil v lese. K tomu bude vlahá noc, napršelo do stanu," popsal dočasné obydlí běžec, kterému vypovídá službu i technika. Telefon i hodinky po jednom dnu hlásí téměř stav vybití," napsal Kujan zprávu a šel si ohřát čočku se šunkou. Poté se odmlčel.