Článek
Pár v současné době žije v Hindsale ve státě Illinois. První jejich setkání se datuje k roku 1964. Ona se chystala získat titul Ph.D. na Stanfordské univerzitě, on vstupoval do námořní pěchoty, tam si zvykl na běh, který také v průběhu let praktikoval, aby si udržel kondici. Jeho žena viděla tento druh sportu desítky let jako nevhodný pro druhé pohlaví. Příležitostně si s manželem vyklusala deset kilometrů, ale jinak ne. Měla jasný postoj - ženy by takovou věc neměly dělat.
"Běh byl jednou z těch věcí, že když jsme se k ní vrátili, tak jsme šli od ní zase pryč. V tomto jsme nebyli nijak zvlášť disciplinovaní," přiznala Američanka při vzpomínce desítky let dozadu.
Jenže nic není věčné. A na věku leckdy nezáleží. V tomto případě to platí stoprocentně, žádné hranice a zavedené společenské pořádky a konvence. Manželé změnili trend před třemi lety, když Judy slavila sedmdesát let. A bylo to shodou okolností před maratónem v Chicagu. Rozhodla se běhat, jenže po pár měsících byla diagnostikována s Parkinsonovou chorobou. Přesto si našla trenéra, který ji vedl v běžecké skupině. Dlouho netrvalo a k nadšencům se připojil i manžel.
Hrdá rodina a zábava rodičů
Trénink, inspirace, záliba, zábava. Rodina nemohla uvěřit, pro co se ti dva v tomto věku rozhodli. "Byli na nás hrdí, protože věděli, co znamená dělat něco takového i v jejich věku. Od narození našich dětí mě nenapadá zábavnější okamžik," připustil Tom, který zaběhl první maratón za pět hodin a patnáct minut. Jeho žena byla ještě o dvě minuty rychlejší.
Loni také nevynechali a letos nenašli lepší způsob jak oslavit své zlaté výročí. To vše jako dovršení času, jež dali v posledních letech a měsících běhání. Většinu času trénovali spolu, ještě více se poznali. "Strávili jsme tolik času spolu, že to ani jinak být nemůže. Naběhali jsme bok po boku přes 1100 kilometrů," spočítal Tom.
Věk ale nezastavíte, jejich časy se trochu rozběhly. Ona uběhla poslední maratón rychleji. Manžel dostal křeče a více času musel odpočívat, nakonec získal čas 6:20, jeho polovička 5:53. O stopky jim ale nešlo, oba byli šťastní, že doběhli do cíle. „Zvlášť v našem věku. Cílem je dokončit a být hrdý na disciplínu a čas, který jsme tomu dali a dostali se až sem," vzala si poslední slovo manželka.
