Hlavní obsah

Škola pozitivního běhu: To, co si myslíte, je mnohem důležitější, než si myslíte

Američtí vědci ze Stanfordovy univerzity provedli nedávno velice zajímavý experiment zkoumající souvislosti mezi genetickými predispozicemi a skutečnými sportovními výkony. Výsledky byly velmi překvapivé. Ukázalo se totiž, že nastavení mysli je mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. Pozitivním myšlením za lepší výkony!

Foto: Profimedia.cz

Jak geny zamíchají s naší výkonností? A jak naše mysl?

Článek

Na vybraných 116 probandech byl proveden zajímavý pokus s akcentem na genetickou výbavu jedinců. Na začátku experimentu všichni podstoupili zátěžový test na běžeckém páse až do úplného vyčerpání, který mimo jiné zjišťoval schopnost těla zbavovat se odpadního oxidu uhličitého a kapacitu plic, tedy další faktory ovlivňující celkový výkon.

Týden nato dostali účastníci experimentu školení o speciálních genech ovlivňujících výkonnost lidského organismu na základě vytrvalosti, vnímané úrovně zátěže a přehřívání organismu při cvičení. Zároveň obdrželi „na míru" vytvořený test těchto genů, aby věděli, jak na tom skutečně jsou.

Ovšem vědci na ně přichystali lest. Ve skutečnosti byly individuální výsledky genetických testů mezi jednotlivé probandy rozdány zcela náhodně. Někdo se tak dozvěděl, že má výbornou genetickou výbavu pro vynikající výkony, někdo se dozvěděl pravý opak. Poté měli účastníci znovu absolvovat zátěžový test do úplného vyčerpání jako na začátku experimentu. Nyní ovšem byli vyzbrojeni vědomostmi a „jistotou", jak na tom skutečně jsou. A výsledek zátěžových testů?

Lidé, jimž bylo řečeno, že mají chabou genetickou výbavu, vykázali ztrátu dvou litrů plicní kapacity na minutu a pokles výdrže zátěže v průměru o 22 vteřin. Ti, kteří si mysleli, že jejich geny jsou vynikající, vydrželi o 47 vteřin zátěže déle než na začátku experimentu a o 67 vteřin se jim i prodloužilo subjektivní vnímání začátku přehřívání organismu.

Lidé s méně vhodnými geny skutečně měli nižší výkonnost. Ovšem přesvědčení, že nemají vhodnou genetickou výbavu, mělo v některých případech za následek horší výsledky než by odpovídalo jen špatným genům. Přesvědčení, byť třeba i mylné, podle vědců dále ovlivňuje, čemu člověk věnuje pozornost a jak některé informace interpretuje. Podle nich mají lidé tendenci natolik přeceňovat negativa svých genů, že svému jednání absolutně nepřisuzují žádnou roli. A to je samozřejmě chyba. Hmota a duch jsou spolu úzce propojeni. To, čemu věříme, ovlivňuje nemalým způsobem fungování našeho těla.

Doporučení vědců? Méně se soustředit na „danosti", zafixované „skutečnosti" v našich životech a více se soustředit na to, co pro své tělo a výkonnost můžeme udělat. Že by jinými slovy američtí vědci ověřili pravdivost ryze českého zvolání Nekecat a makat?

Reklama