Článek
Muž tvořící neodmyslitelnou součást ultra závodů nejzvučnějších jmen jako třeba Leadville 100 byl v Americe minimálně stejně známý jako ti, co jeho oblíbené závody vyhrávali. Dlouhá léta žil v coloradském Leadvillu, kde často podnikal dlouhé túry. A na věhlasném závodě nechyběl snad nikdy od roku 1988, kdy se do místa nastěhoval.
Není divu, že se rychle spřátelil se všemi běžci. Ti ho pak s sebou brávali i na jiné tradiční závody jako třeba Hardrock 100 nebo Western States 100. Nesčetněkrát se Dooper objevil také v televizních záběrech z akcí. „Navštěvuju hodně závodů a znám spoustu běžců. Hodně si rozumíme. Jsou to mí přátelé a jsou ke mně neuvěřitelně vstřícní," líčí Bill na jednom ze záběrů.
Když se Dooper na některý ze vzdálenějších závodů nedostal, poslali mu běžci alespoň podepsaný plakát. „Měl svůj styl. Byl to neuvěřitelně vstřícný člověk, opravdový a přátelský. Dokázal vám propůjčit ten hřejivý a prostý pocit, že na vás dává pozor, jen letmým poplácáním po ramenou," řekl o Billovi Joe Grant, jeden z ultraběžců.
„Bill se vždycky zajímal o ostatní. Nevím, kolika běžcům každý den volal, ale se mnou mluvil několikrát do týdne. Vždycky chtěl vědět, jak se cítíte. Vždycky si s vámi promluvil před závodem i po něm," vyprávěl své zkušenosti Zach Miller, další z ultraběžců.
Bill jako ikona amerického ultra zemřel v nemocnici po sérii mrtvic. Do poslední chvíle mu chodili podporující zprávy od běžců z celého světa.
