Procházka jedná s UFC, má i nového trenéra

Snad už opravdu ano. Zatím ale nemohu prozradit žádné jméno. Doufám, že v nejbližších dnech nebo týdnech budu moct prozradit víc. Můžu ale říct, že zatím není nic podepsáno, nicméně s UFC na tom pracujeme.

Nějaká varianta tam byla, ale myslím si, že rychle zhasla. Bylo to poté, co Ulberg tvrdil, že se v nejbližší době nevrátí. Existovala i možnost zápasu na short notice, tedy rychlého záskoku. Já jsem se ale jasně vyslovil, že mi nejde o to jít za každou cenu do zápasu, který by mě okamžitě posunul do titulové šance. Chci se především dostat zpátky do tvrdosti, zápasového módu a na cestu ryzího válečníka. Chci se posouvat a ukázat to v kleci. Ale samozřejmě, že titul je součástí cíle této cesty.

Tohle tolik neřešíme. Pro náš tým je hlavní mít na přípravu plné dva měsíce.

Asi největší změnou, kterou jsem udělal, bylo přibrání nového člena do týmu. Je jím Danny de Vries, který trénoval například Tomáše Hrona a další šampiony K-1. Před dvěma lety jsem s ním odjel kvalitní lapy a už tehdy jsem věděl, že přeskočila jiskra. Od té chvíle jsem zkrátka věděl, že právě tento typ člověka a tento způsob přemýšlení o boji bych chtěl mít ve svém týmu. Byť je to víceméně postojový kouč, který má i nějaké MMA zkušenosti, myslím si, že skvěle doplňuje mozaiku našeho týmu. Co se týče čistě MMA, grapplingu a jiu-jitsu, tam jsem po celou kariéru nejvíc získával ze sparingů a ze zkušeností, které jsem nasbíral ve světě. Pozici trenéra pro boj na zemi zatím stále nechávám vyplynout.

Ano. Část přípravy trávím v gymu Colosseum (Utrecht), kde působí právě Danny de Vries, který tam dokáže sehnat skvělé sparingpartnery.

Velmi těžké. Člověk má po zápase chuť hned jít zpět, vrátit to a jít zahojit tu ránu. Proto to pro mě bylo opravdu těžké. Za to ale musím poděkovat svému týmu, který mě ukočíroval i v dalších šílených výzvách. Díky tomu jsem se mohl soustředit čistě na práci, trénink a zdravé tělo.

Rád bych řekl, že jsem se s minulým zápasem úplně srovnal, ale myslím si, že tyhle rány v člověku zůstanou navždy. A možná jsem za to i rád, protože všechny zkušenosti z proher jsou pro mě velkým ponaučením. Dřív jsem si ani neuvědomoval, že je potřeba si je stále připomínat. Člověk se ale v životě musí poučit z vlastních chyb a díky nim se stát silnějším.

Nechci nikomu slibovat, jaká verze Jiřího Procházky příště nastoupí do klece. Jediné, co můžu říct, je, že se chci naplno odevzdat práci v tréninku. Kvalitní a tvrdé práci. A přesně to pak chci předvést v zápase.

Otcovství se do mého tréninku velmi promítá. Do života mi vstoupila čerstvá a nádherná energie, která mi dala možnost nahlédnout na bojování ze zcela nového úhlu pohledu. A myslím si, že to postupem času bude ještě gradovat s tím, jak bude malá Elenka růst. Teď jsou jí čtyři měsíce a už jen to nadšení a radost z domova, do kterého mě její narození přivedlo, mi dalo nový pohled na všechno. I na to, jak chci dál pokračovat v zápasení. Vítězství!