Hlavní obsah

Zničil Procházku. Šel jsem mu urvat hlavu, říká Čechův přemožitel

„Věděl jsem, že tenhle moment přijde,“ radoval se Novozélanďan Navajo Stirling poté, co pouhé dvě vteřiny před koncem druhého kola nevybíravě knokautoval českého ranaře Jiřího Procházku. Do té doby přitom oba aktéři hlavního zápasu turnaje UFC v Kataru sváděli vyrovnanou bitvu. O osudu nakonec rozhodl tvrdý a ničivý hák.

Foto: Profimedia.cz

Jiří Procházka (vlevo) v souboji s Navajem Stirlingem.

Článek
Fotogalerie

Devětadvacetiletý Stirling působil na poturnajové tiskové konferenci maximálně uvolněně. Bylo na něm rovněž znát, jak velký balvan mu spadl ze srdce. Vždyť má za sebou další mimořádně cenný skalp. Procházku navíc dokázal ukončit skutečně likvidačním způsobem.

„Tohle vítězství jsem potřeboval, abych si konečně získal respekt. Lidé mi neustále posouvají laťku, pokud jde o to, kam mě řadí. Když jsem přišel do UFC, všichni mě odepisovali. Věděl jsem, že pokud dokážu knokautovat tohohle chlapa, který je mezi fanoušky nejoblíbenějším zápasníkem polotěžké váhy, upozorním tím všechny na to, že se mnou musí počítat,“ neskrýval radost rodák z Upper Huttu.

Potetovaný dlouhán tak zůstal neporažený i ve svém dvanáctém profesionálním zápase. Proti mnohem zkušenějšímu sokovi se do vážnějších problémů dostal zejména v úvodním kole. Po jednom z kopů totiž inkasoval tvrdou ránu, která ho poslala na lopatky. Nepříjemnou situaci však dokázal přečkat a o několik minut později sám rozhodl.

„Na Jiřího jsem se připravoval opravdu důkladně. Má spoustu zvláštních pohybů a gest. Pořád kývá hlavou, dělá různé podivné pohyby a podobně. Ve výsledku ale jde o princip. O to, kde se vůči mně nachází a co se právě děje. A také, zda ho dokážete čistě trefit a přimět k reakcím, které chcete. Na tom záleží. Je pak úplně jedno, kolik meditací absolvujete, nebo kolikrát se mlátíte větvemi. V tomhle sportu rozhodují schopnosti. A právě ty vám vydělávají peníze,“ rýpl si Stirling do soupeřových netradičních tréninkových metod.

Klíčový moment navíc přišel prakticky zničehonic. Zdálo se, že aktéři mače vyčkají na gong ohlašující konec druhého kola. Stirling se však skvěle vyhnul úderu a následně vypálil přesně načasovanou dělovku, po které bylo rozhodnuto. Procházka zapadl k pletivu, kde byl pořádně otřesený.

Foto: Profimedia.cz

Radost novozélandského bijce Navaja Stirlinga.

„Věděl jsem, že tenhle moment přijde. Díval jsem se na statistiky jeho ukončení a vycházelo mi, že k nim často dochází někdy mezi desátou a dvanáctou minutou zápasu. Předpokládal jsem, že vzhledem k tomu, že jsem velký chlap, bude jeho taktika často spočívat v tom, že na mě ve správných chvílích zatlačí, přiměje mě k tvrdým úderům a dostane mě do problémů ve chvíli, kdy už budu unavený a zápas se bude blížit ke svému konci,“ vysvětloval.

„Proto jsem si dával velký pozor na tempo. Nechtěl jsem se přepínat ani zbytečně moc útočit. Chtěl jsem zůstat disciplinovaný a držet se svého plánu. Bylo vidět, jak jeho nervozita postupně roste. Já si mezitím pomalu nacházel údery, které jsem hledal. A přesně o tom to bylo – postupně ho rozebrat,“ odhalil svou taktiku.

Stirling navíc dominoval také v počtu celkových úderů (51:26). Ještě působivější však bylo, jak si poradil s Procházkovým typickým chaosem. Čech dokáže své rivaly často strhnout do divoké přestřelky, ve které se cítí jako doma. „Měl jsem pocit, že se dostal do situací, ve kterých obvykle dokáže spoustu soupeřů rozhodit a vyvést z rovnováhy. Já jsem si ale podobné momenty předem představoval, trénoval jsem je a měl jsem pocit, že jsem na ně opravdu dobře připravený.“

Jedna z otázek na tiskové konferenci se týkala také okamžiku těsně před zápasem, kdy si Procházka se Stirlingem nepodali ruce. „Byla to jen intenzita daného okamžiku. Mám k němu respekt, na vážení jsme si ruce podali. Celý týden jsem ale říkal, že je to boj na život a na smrt. A do zápasu jsem šel s jediným cílem – urvat mu hlavu,“ uzavřel bez obalu.

Novozélanďan se však nyní ocitá před zajímavým dilematem. Díky triumfu nad Procházkou se v žebříčku polotěžké váhy výrazně posune, čímž se otevírá cesta k možnému souboji s úřadujícím šampionem Carlosem Ulbergem. Právě v tom ale tkví háček. S Ulbergem, který na českého bijce vyzrál v dubnu, totiž už řadu let trénuje ve stejném gymu. „Něco vymyslíme,“ usmál se hrdina turnaje.