Článek
Po medaili stejné hodnoty z roku 2024 a kvartetu evropských cenných kovů tak ve 32 letech vybojovala svěřenkyně Jana Žižky další velký úspěch, který je pro ni minimálně díky svému příběhu speciální.
Díky povedenému návratu na žíněnku řadíte čerstvý bronz nejvýš?
Stoprocentně je pro mě na vyšším levelu. Předloni na mistrovství světa v Albánii to byla taková medaile útěchy v neolympijské kategorii do 72 kilogramů. Teď to bylo v mé váze do 68 kilo, která je olympijská, a medaile přišla po zranění, z něhož bylo fakt náročné se zotavit, fyzicky i psychicky.
V čem více?
Spíš psychicky.
Připravovala jste se i na variantu, že už nepůjde zápasit jako dřív?
Nějaký strach v hlavě jsem měla, že už to nebude takové. Ale dělala jsem všechno pro to, abych se do špičky vrátila. Mám štěstí na skvělého kondičního kouče Maikola Tallariniho, který mi k návratu pomohl, pracovali jsme na tom fakt intenzivně.
Jaké období bylo nejnáročnější? Hned po operaci, nebo při návratu na žíněnku?
Po operaci to bylo náročné tím, že noha bolela, ale s tím jsem počítala. Horší bylo, když jsem nemohla zápasit naplno. Dostávala jsem bídu od lidí, které normálně porážím, cítila jsem, jak mi to nejde. To pro mě bylo psychicky velmi těžké.
Teď o kolenu ještě víte? Musela jste mu třeba uzpůsobit váš styl?
Vůbec na něj nemyslím před turnajem ani během něj, že by bylo něco špatně. Jdu do zápasů naplno a stoprocentně mu věřím. Myslím, že mi ta operace do určité míry i pomohla.
V čem?
Když jsem ještě nemohla pořádně zabrat a fyzička nebyla ideální, o to víc jsem se soustředila na techniku, abych ji vyladila.
Před šampionátem v Kazachstánu jste tak nevěděla ani vy, jaká od sebe můžete mít očekávání. Byla to pro vás příjemnější pozice bez většího tlaku?
Byla, ta myšlenka mě uklidňovala. Od té doby, co jsem přivezla svou první větší medaili, nějaký tlak cítím, že by měl přijít další dobrý výsledek. Teď po zranění asi placku nikdo nečekal, což pro mě bylo uklidňující. Navíc důležitější mistrovství světa přijde až za rok, kdy se bude bojovat o olympiádu.
Souboj o bronz s Ukrajinkou Skobelskou jste rozhodla až v úplném závěru. Co se vám honilo hlavou pět sekund před koncem, když jste ještě prohrávala?
Už jsem viděla, že mi hodně teče do bot. Cítila jsem, že fyzicky na to ještě mám, nepropadala jsem panice, ale potřebovala jsem zariskovat a něco vymyslet. To se povedlo.
Po úspěšném chvatu na vás nebyla znát žádná velká euforie, spíš úleva a vyčerpání.
Prvních deset minut, než mi to docvaklo, to byla hlavně úleva. Byla jsem docela zavařená, nebyla jsem teď zvyklá na takový zápřah, extrémně náročný fyzicky i psychicky. Navíc ten zápas o bronz je hodně na očích a je velký rozdíl se vracet ze šampionátu s medailí, nebo s prázdnou. Až pak se postupně dostavovala euforie.
Na sociálních sítích jste pak sdílela, jak vám emotivně fandily mladé zápasnice na tréninkovém kempu v Brně. Takový pohled asi zahřeje.
To bylo úžasné. Přemýšlela jsem nad tím už před zápasem, že mě holky budou sledovat, a i kvůli nim chci podat co nejlepší výkon. Vím, že to je i pro ně obrovská motivace, můžou si říct, že když jsem to dokázala já, můžou ony taky. Tak mě to hnalo a jsem ráda, že jsem jim pak mohla jet ukázat medaili do Brna hned druhý den po příletu. Sice jsem byla rozbitá, ale už jsem se za nimi těšila.
Vnímáte, že do značné míry díky vám roste u dívek zájem o zápas?
Neznám čísla, abych mohla porovnávat členskou základnu, ale je pravda, že když jsem byla v jejich věku, žádná soustředění jen pro holky nebyla. A jestli přispěly i moje výsledky k nárůstu počtu mladých zápasnic, jsem za to šťastná.
Co vás čeká teď po vrcholu sezony?
Pár dnů volníčka, pak ještě soustředění na konec sezony a od prosince začneme makat na další, pojedeme na soustředění do Gruzie. Není čas ztrácet čas, příští rok je klíčový pro olympijskou kvalifikaci, tak mi nesmí ujet vlak.
Jak velkou metou je pro vás olympiáda v Los Angeles? Startovala jste před deseti lety v Riu, pak přišla dvě těsná kvalifikační zklamání…
Je to pro mě cíl číslo jedna. Brala bych to jako vyvrcholení kariéry, přece jen už nejsem nejmladší, ve své kategorii spíš nejstarší, a zápas nejde dělat donekonečna. Byl by to takový zlatý hřeb, budu ke kvalifikaci do Los Angeles směřovat a dám té přípravě všechno.
Adéla Hanzlíčková má bronz z MS.
