Pogačarovi triumf na Paříž-Roubaix opět unikl, ve finiši prohrál s Van Aertem

Třetí projel cílem 123. ročníku na velodromu v Roubaix s mankem 13 sekund další Belgičan Jasper Stuyven. Se čtvrtým místem se tentokrát musel spokojit Nizozemec Mathieu van der Poel, který ovládl předchozí tři „Pekla severu“.

Mathias Vacek obsadil 22. pozici s odstupem téměř šesti minut na vítěze. Další český cyklista Matyáš Kopecký dojel třicátý.

Pogačar utrpěl při čtvrtém letošním startu první porážku. V minulých týdnech dominoval na Strade Bianche a monumentech Milán-San Remo a Kolem Flander. Na pěti nejvýznamnějších klasikách posbíral sedmadvacetiletý Slovinec už 12 vítězství a v historické tabulce je druhý za belgickou legendou Eddym Merckxem (19). Třináctý triumf dnes nepřidal.

Po boji s kostkami na Paříž-Roubaix, kde se stejně jako další favorité potýkal i s technickými problémy a měnil kolo, se Pogačar musel sklonit před belgickým univerzálem Van Aertem. Bývalý dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu potvrdil, že je lepším spurtérem a vybojoval druhé vítězství na monumentu. V roce 2020 vyhrál Milán-San Remo. Na Paříž-Roubaix byl Van Aert v roce 2022 druhý a rok nato obsadil třetí místo.

„Znamená to pro mě hrozně moc. Byl to můj cíl od roku 2018, kdy jsem tenhle závod jel poprvé. Přišel jsem tu o týmového kolegu Michaela Goolaertse a od té doby bylo mým cílem přijet sem a ukázat prstem k nebi. Tohle vítězství je pro Michaela, ale hlavně pro jeho rodinu,“ řekl dojatý Van Aert. Goolaerts před osmi lety během Paříž-Roubaix utrpěl srdeční zástavu a zemřel.

„Tolikrát jsem měl v tomhle závodě smůlu, ale přineslo mi to také zkušenosti. Takže i dneska, když mi štěstí nepřálo, jsem stále věřil a odměna se konečně dostavila,“ radoval se jednatřicetiletý Belgičan, který dojel při letošních Pogačarových triumfech čtvrtý v závodě Kolem Flander a třetí na Milán-San Remo. „Není nic lepšího než jít do spurtu s mistrem světa. Je to opravdový šampion a dalo mi spoustu práce ho porazit v souboji jeden na jednoho. Je to pro mě opravdu velká věc. Když jsem vjel na velodrom, držel jsem se svého plánu. Ve snech a v přípravě jsem takhle spurtoval už tolikrát, takže jsem přesně věděl, co mám dělat. Nejtěžší to bylo před velodromem, kde Tadej tolikrát útočil. Měl jsem co dělat, abych se ho udržel. Všechno to stálo za to,“ uvedl.

Pogačar věděl, že ve finiši je v podstatě bez šance. „Už jsem byl hotový a nohy mi moc nejely. Celkem brzy mi bylo jasné, že to nepůjde,“ uznal.