Článek
Co pro vás tento přestup z českého Kasperu na světovou scénu znamená?
Je to pro mě splněný sen a výjimečná šance. Cyklistika je našlapaná hromadou mladých kluků a prosadit se do takového týmu není vůbec snadné.
Smlouvu už máte podepsanou od srpna, ale novinku jste musel dlouho držet v tajnosti. Jak to bylo složité?
Celkem dost, naštěstí kamarádi na mě moc netlačili a pochopili, že jim nic prozradit nemůžu. S týmem jsme se poprvé bavili už v květnu po závodě Kolem Řecka. Pak jsme zůstávali v kontaktu a jednali. Rozhodoval jsem se dost dlouho, protože jsem měl dost nabídek, čehož si neskutečně vážím. Mohl jsem jít rovnou do World Tour nebo do prokontinentálního týmu, ale nakonec jsem zvolil postupný krok.
Jaký byl hlavní důvod?
Nechtěl jsem se připravit o možnost ještě jeden rok závodit v kategorii do 23 let. A taky sám dobře vím, že ještě na silnici tak dobře vyježděný nejsem. Pořád se mám co učit. Hned bych byl pod obrovským tlakem, takže bych se trochu obával, abych z toho nevyhořel. Absolvovat velké závody by mě mohlo popravit. Cesta development týmu se tak za mě jevila jako nejlogičtější. A pokud se jednou mám dostat na nejvyšší úroveň, tak se tam dostanu, jen postupnými krůčky.
Už tušíte, na jaké závody vás tým v příštím roce vyšle?
Pro mě to je snový program. Přibližně polovinu sezony budu jezdit závody s hlavním týmem, jen to nesmí být kategorie World Tour. A druhou půlku budou tvořit závody s Gen Z, kde bych měl být většinou lídrem na celkové pořadí. Vrcholem sezony bude Giro Next Gen a Tour de l'Avenir, tedy největší závody kategorie do 23 let. Snad se mi povede zaútočit na nějaký hezký výsledek.
Šance potkat se v pelotonu i s Tadejem Pogačarem asi není. Ale co na přípravném kempu, tam nejlepšího cyklistu současnosti uvidíte?
Naštěstí jo. Na začátku prosince letím na hromadné soustředění do Španělska, kde bude i hlavní tým UAE. Takže se potkám s Pogačarem, Del Torem, McNultym a dalšími hvězdami. Moc se na to těším. Je to obrovská motivace.
Budete mít příležitost od nich něco okoukat?
Určitě. Tréninkové skupiny se budou míchat, takže budeme jezdit i s těmi nejlepšími. Chci se toho naučit a využít to pro svou přípravu. Rád bych týmu ukázal, jaký jsem dříč a perfekcionista. A doufám, že se mi za rok povede upíchnout se i v hlavním týmu, i když to dost předbíhám. Vím, že je k tomu potřeba obrovská výkonnost, vždyť jde o nejlepší stáj na světě.
Co vůbec stojí za vaším průlomem na silnici?
Těžko říct. Pořád jsem v euforii, protože jsem tohle vůbec nečekal. Když jsem přicházel do Kasperu, silnicí jsem se přes léto měl spíše připravit na cyklokrosovou sezonu. Ale já jsem i na silnici chtěl nechat všechno. A přineslo to výsledky. Nejvíce mě potěšil závod Kolem Řecka. Když jsem na vyhlášení stál na nejvyšším stupínku a hrála česká hymna, to byl úžasný pocit. Ohromně jsem si užil taky domácí Czech Tour, kde byla parádní kulisa. Do každé etapy jsem vstupoval s úsměvem a radostí. I díky tomu, že už jsem měl vyřešenou budoucnost a věděl jsem, co mě čeká.
Musel jste se na silnici naučit závodit po taktické i technické stránce?
Rozhodně. Já jsem toho v kariéře příliš neodjezdil. Moc jsem to ani neuměl. Na silnici jsem se příliš nepřipravoval a plácal jsem se kolem 30. místa. Výkonnost jsem neměl. Ale udělal jsem obrovský pokrok. Naučil jsem se pohybovat v pelotonu, najet si před důležitými částmi do popředí. Já se toho naštěstí tolik nebál. Dost mi pomohli i kluci z týmu. V Řecku jsem měl k sobě Pepu Černého, který mi vždycky skvěle připravil pozici a předal mi cenné know-how. Taky jsem potřeboval poznat sám sebe. Vždycky jsem si myslel, že budu spíš klasikář. Ale s váhou jsem šel trochu dolů, což mi vyhovuje. Takže mi spíš vyhovuje jezdit na celkové pořadí na kratších závodech.
Václav Ježek v dresu českého týmu Kasper crypto4me.
Oblíbil jste si silnici už více než cyklokros, ve kterém taky patříte k velkým talentům?
Do začátku letošního roku bych stoprocentně řekl, že moje jednička je cyklokros a silnici bych jen přešel. Mám na něm rád tu rozmanitost terénu. Jezdíme na suchu, bahně, ve sněhu i v písku. Máme tam schody a překážky. Je to asi velký adrenalin, protože jedeme hodinu naplno, lokty na lokty a bojujeme o každou příčku. Ale silnici jsem si letos hodně oblíbil. Taky je to adrenalin, když jedeme 80 kilometrů v hodině z kopce, v táhlém stoupání šlapeme 25 minut naplno nebo finišujeme do posledních metrů o vítězství. Každá disciplína má něco do sebe. Teď ale musím říct, že silnice má pro mě po téhle sezoně navrch.
Jak vás mrzí, že cyklokrosu musíte dát prozatím sbohem?
V první chvíli jsem si říkal, že mi to nevadí. Odjel jsem si v říjnu aspoň dva závody na rozloučenou a prozatím cyklokrosovou kariéru přerušil. Po těch dvou startech jsem si uvědomil, že cyklokros byl v posledních šesti letech velkou součástí mého života a hodně mě bavil. Trochu mi to líto je, ale nemůžu mít všechno. Teď jsem každopádně rád za to, jakou cestu jsem si zvolil. A kdo ví, třeba se k cyklokrosu jednou vrátím.
Co na vaše rozhodnutí řekl otec Václav Ježek starší, sám bývalý cyklokrosař?
Vždycky mě ve všem podpoří, ať už půjdu jakýmkoliv směrem. Asi mu taky cyklokros bude trochu chybět, ale dobře ví, že nabídka od UAE se neodmítá. (usmívá se)
