Článek
Když viděl, jak trať po přívalovém dešti před polednem změkla a proměnila se v bahnitou past, musel se usmívat. „Borošovi bude takový povrch sedět lépe," věštil Zdeněk Štybar, jenž snil o rekordním osmém triumfu.
Boroš měl skvělý start. Hned od úvodních metrů se držel na první pozici. Jen dvakrát se před něj natlačil Štybar, ovšem naposledy v úvodu druhého kola. Pak už bitvě o titul dominoval obhájce prvenství.
„Taktika byla držet se od úvodních metrů vpředu. A také si nenechat odjet Zdeňka. Zpočátku jsme se pohybovali na čele společně, ale postupně bylo vidět, že po výběhu schodů jsem na tom trošku lépe. Tudíž jsem se mu snažil cuknout, což se podařilo," vyprávěl šťastný Boroš.
V třetím kole si vybudoval rozhodující náskok. Nikdo ze soupeřů se mu nedokázal přiblížit. „V druhé polovině závodu jsem se snažil jen udržovat náskok. Neměl jsem jediný krizový moment. A poslední dvě kola jsem jel vyloženě na údržbu," rekapituloval průběh sedmi okruhů.
Michael Boroš na trati.
Ani nepříjemně vyhlížející pád v předposledním kole jej nevyvedl z rovnováhy. „Nebylo to nic hrozného. Závod nebyl tak rychlý, abych přišel o nějaké pozice. Nedělal jsem si z toho hlavu, zvedl se a jel dál," vyprávěl.
Nijak neskrýval, že daný scénář závodu neočekával ani v nejmenším a od Štybara či dalších borců čekal větší vzdor. „Ale nijak mi nevadilo, že jsem jel většinu závodu sám. Alespoň jsem si cestu pro třetí titul víc užil," smál se Boroš a marně dumal, který z posledních tří titulů má největší hodnotu. „Každý ze závodů měl něco do sebe. Tady v Holých Vrších to byl pravý cyklokros. Trať patří v Česku mezi ty nejtěžší. Ale vítězství není nikdy snadné."
