Článek
Napřáhla z dálky tak prudce, že míček proletěl přes gólmanku do branky a odrazil se ven. Ruce Fuchsové vyletěly vzhůru, jenže rozhodčí ze Singapuru hru nepřerušily. „Musela jsem rychle chytit florbalku a hrát. I když celá formace jsme si byly jisté, že to byl gól, takže to bylo spíš čekání na pozitivní zprávu,“ přiznávala. Hrálo se ještě další téměř minutu a půl.
„Já si byla gólem jistější než kdykoliv předtím. Ptal se mě i trenér Lukáš Procházka, já mu řekla, že na sto procent. Kdyby ne, tak nevím, kde by se stala chyba v Matrixu,“ usmívala se Fuchsová.
Další přerušení ale obstarala až nádherná trefa Karolíny Klubalové, která zavěsila pod horní tyč. Jenže z krásné rány jí zůstane jen dobrý pocit, u videa se rozhodlo, že platí už gól Fuchsové.
„Trefila jsem to parádně, tak trochu škoda. Ale Lindě jsem to přála, zaslouží si to,“ s úsměvem ujišťovala Klubalová.
Fuchsová si zatím ze zápasu odnášela míček za premiérovou trefu. Žádná tréma z prvních zápasů na nejvyšší scéně či ze zaplněné haly na ní nebyla znát. Však i o tom se doma bavila se svým otcem.
Legenda českého florbalu a bývalý reprezentační kapitán nastřílel na světových šampionátech osm gólů. „Doma konverzace o florbale převládají. Je i tady na tribuně, nenechal by si to nikdy ujít a jsem moc ráda, že mě u toho momentu může vidět. Doufám, že pyšně shlíží z tribuny,“ hlásila po zápase.
„Před turnajem mi říkal, že tu nejsem omylem, ale vydřela jsem si to. A teď je můj jediný úkol ukázat, co v sobě celou dobu mám,“ tlumočila rady, kterými ji tatínek vybavil před turnajem v Brně a Ostravě.
Nejen bývalý kouč mužské reprezentace a nyní expert České televize Zdeněk Skružný vyprávěl, že v osmnáctileté Lindě vidí jejího o 31 let staršího tatínka. Pohybem, stylem hry. „To slýchám velice často. Spousta lidí i tatínkovi vrstevníci na Facebooku komentují příspěvky ve stylu, že kdybych nebyla holka, myslí si, že je to on,“ usmívá se Fuchsová.
Ostatně i její gól proti Lotyškám padl v podobném stylu jako se prosazoval její otec. „Myslím, že střela tahem mě zdobí a zdobila i tátu. Nedokážu říct, nakolik je to dědičné, nakolik léty dřiny s ním na hřišti, ale jsem ráda, že mě to naučil,“ děkuje.
Nyní se ona na oplátku občas jde podívat na tátovy zápasy. „Někdy si jde ťuknout s veterány, když ho bývalí spoluhráči překecají, tam většinou nechybím. Jestli mu to jde? Řekla bych, že nejlepší léta má za sebou a teď už mu jde hlavně povídání o florbale,“ rýpne si s úsměvem.
Florbal se od jeho dob ostatně výrazně změnil. Je dynamičtější, rychlejší, tvrdší… „Určitě je to trochu jiný sport. Na druhou stranu základy jsou stejné, což je vidět na tom, že táta je dodnes velmi úspěšným trenérem. Každou radu, kterou mi dá, opečovávám v hlavě, protože vím, že má pravdu,“ říká útočnice střešovického Tatranu.
V něm bylo jejich rodinné florbalové spojení donedávna ještě těsnější, dva roky vedl Fuchs ženský extraligový tým, než se s ním po minulé sezoně v této roli z pracovních důvodů musel rozloučit.
