Článek
V dětství zvládala fotbal, aerobik i stolní tenis, v němž to dotáhla na krajskou přebornici. „Ale jako individuální sport mě tolik nenaplňoval, na florbale je krásné, že když se vám nedaří, může vás někdo poplácat,“ vysvětluje, proč dala přednost sportu s děrovaným míčkem.
Nevydala se možná logičtější a určitě snazší cestou v dívčím týmu. Ještě předloni, než zamířila do pražského Chodova, hrála v Kladně chlapeckou dorosteneckou ligu.
„Dalo mi to opravdu hodně. Kluci jsou dravější, tvrdší, rychlejší, takže máte na všechno míň času. I jejich přístup ke sportu je pode mě na vyšší úrovni,“ vyjmenovává Jiráková, která v chlapeckém týmu nebyla rozhodně jen na ozdobu, dokonce dělala kapitánku.
Rezerv si je vědoma
A křehkou dívku spoluhráči na trénincích ani soupeři v utkáních nijak nešetřili. „Vůbec! Chodili do mě stejně tvrdě možná někdy i víc. A to mi pomohlo,“ pochvaluje si Jiráková, které teď i množství utržených ran dokáže zužitkovat při hře proti statnějším soupeřkám.
„Na Nele je vidět, že hra s klukama je cesta, jak eliminovat nepříliš vysokou kvalitu dívčích soutěží. Když na sobě bude pracovat, může z ní být top hráčka,“ chválí reprezentační kouč Miroslav Janovský. „Jen musí u ní musí být to chtění a píle stoprocentní,“ dodává.
Jiráková zůstává pokorná, je si vědoma rezerv ve hře i přístupu. „Občas se na mě musí zařvat, abych se probrala. Budu se snažit dál zlepšovat,“ slibuje s výhledem na svůj sen v podobě angažmá ve Švédsku. „Strašně bych chtěla dělat ten sport na profesionální úrovni. Ale teď by mě ještě asi rodiče nepustili, čeká mě maturita,“ usmívá se talentovaná hráčka.
