Článek
Papírové předpoklady i kurzy sázkových kanceláří měly před semifinálovými zápasy jasno: finále si zahrají Švédsko a Finsko. Vy jste dopoledne na konferenci Women’s Power, kde jste byla hostem, predikovala souboj o zlato Česko proti Švýcarsku. Výborný odhad.
Samozřejmě jsem trošku tipovala, doufám, že teď nebudou lidé podle mých názorů sázet peníze. (úsměv) Ale měla jsem pocit, že by to tak mohlo dopadnout.
Však jste prohlásila, že Švédky už nejsou tak silné jako dřív a skutečně tu po 54 zápasech na mistrovství světa prohrály. Čím to podle vás je?
Myslím, že trochu zamrzly. Tenhle tým má hodně jmen na papíře, ale jsou daleko od svého maxima. Nejsou v takové fyzické formě, tolik dynamické. Pořád mají kvalitní střelu, ale jen to na elitní úrovni nestačí. Když jsem se na ně dívala jako celek, přišlo mi, že budou trochu pokulhávat, což se v semifinále potvrdilo.
Znáte skvěle jejich mentalitu, žijete ve Švédsku už deset let. Musí být pro jejich sebevědomí velká rána, že budou hrát jen o bronz.
Určitě jo. Myslím, že trochu tušily, že nemají perfektní flow, ale pořád věřily kvalitě týmu, že to jako celek musí zvládnout. Jenže to bylo málo…
Je to ale pro ženský florbal dobrá zpráva, ne? Pořád dokola stejné zápasy o zlato i o bronz už mohly nudit.
Je to dobré z hlediska nějaké předvídatelnosti, že švédská hegemonie končí. Můžeme jen doufat, že jim to otevře oči a některé věci přehodnotí. Ale nevím, jestli je dobře, když se mezera mezi ostatními zmenší tím, že se jeden tým zhorší.
Jak se vám na turnaji líbí český tým? Ten naopak udělal progres.
Líbí se mi moc, nemůžu si ho vynachválit. Hlavně dynamika v té první lajně je úplně neskutečná, na to je radost koukat. Druhá lajna hraje také fantasticky, splnila si proti Finkám defenzivní úkoly, ubránila je, byla velmi stabilní. Výsledek 1:0 není úplně obvyklý, ale šancí bylo relativně dost, padaly tyčky. A na Míšu Kubečkovou jsem strašně pyšná, jak tam hezky zamířila dolů na zadní tyč.
Na mistrovství světa jste pravidelně jezdila dvanáct let, byla kapitánkou českého týmu. A když jste po bronzu předloni v Singapuru skončila, přišel historický úspěch. Nemrzí vás, že u toho nejste na hřišti?
Přiznám se, že na začátku šampionátu přišly myšlenky, jestli jsem neměla vydržet, když všichni vidíme, jaká je to fantastická akce. Ale tolik práce každý den… Už jsem se rozhodla končit, přišla nová generace, vlila tomu novou krev, je nesvázaná, hraje moderní florbal. Ofenzivní, zároveň fantasticky fyzicky připravená, takže jsem za holky ráda.
Jste s bývalými spoluhráčkami v kontaktu?
Napsala jsem si s nimi, s Míšou Kubečkovou jsem se bavila trochu víc. A po semifinále jsem se šla vyfotit s Bruchy (Anna Brucháčková), když jsem ji tam viděla. Tak jsme si dělaly trochu srandu, že už je čas, kdy já běhám za ní. I několika dalším holkám jsem popřála štěstí do finále.
Jaké bude? Spíše defenzivnější bitva jako s Finkami, nebo útočné představení jako při vzájemném souboji ve skupině?
Myslím, že padne víc gólů než v semifinále, tipla bych si, že jich bude víc než pět.
Jak se daří vám ve Švédsku, nestýská se vám po florbale?
Já se teď vracím k týmu Pixba, kde budu dělat asistentku s úkolem soustředit se na individuální hráčky. Několik jich máme i tady, tak mám dost materiálu, na čem pracovat. Bude to velká změna takhle v průběhu sezony… A co se týče mého hraní, zase jsem byla v říjnu v Singapuru, pomohla ke druhému zlatu, uvidím, jestli se tam ještě za rok vrátím.
Lákal vás návrat k florbalu v roli trenérky?
S novým trenérem souzním v hodně věcech, on zase vidí moji přidanou hodnotu, že hráčky ke mně mají blíž, když jsem ještě nedávno hrála. Takže to byla taková win-win situace. Je pět měsíců do konce sezony, uvidím, jestli mě to bude bavit a oběma stranám to něco přinášet. Věřím, že ano.
Do budoucna byste si chtěla vyzkoušet i roli hlavní trenérky? Nebo už by se to hůře kloubilo s vaší pozicí ve společnosti AstraZeneca?
To už by bylo složitější, ale já jdu vždycky krok po kroku. Tohle je skvělá výchozí pozice, ale hlavní trenér je něco úplně jiného.
