Alkohol a lajny jsou minulostí, z Vaňka je po terapii nový člověk. Znovu jsem se narodil, říká bývalý viktorián

„Kdo jiný by měl vědět, jak se kluci, kteří si procházejí problémy, cítí, a jak jim pomoct? Prošel jsem si úplně vším,“ říká 34letý Vaněk v otevřeném rozhovoru pro Sport.cz. Díky terapii psychedeliky ze sebe dokázal dostat démony, kteří ho po kariéře dostali téměř na dno.

Nelže, když tvrdí, že je novým člověkem. Je plný života a chuti do vznikajícího projektu. „Mám pocit klidu duše. Nádhera. Terapie vám navíc podpoří kreativitu, pokud ji máte v sobě. Já ano. Mám teď dokonce problém hlavu zastavit, pořád mně šrotuje,“ uvádí Vaněk.

Ten, kdo zná vaši minulost, si musí klepat…

...na čelo, jasně. Terapie mi totálně změnila život do pozitivna. Nebyl jsem hloupej, školu jsem procházel, aniž bych se učil. Byl jsem ale dřív ve svojí fotbalové bublině, byl jsem frajírek. Koukal jsem na lidi jenom přes jejich vzhled. Teď se mi podařil restart, nastavil jsem si správně hlavu. Znovu jsem se narodil. Byl jsem uvězněný v těle dvacetiletého kluka, teď je ze mě chlap.

Neměl jste z terapie psychedeliky obavu?

Nešel jsem na ni z voleje, měl jsem nastudované materiály. Společností je terapie podávaná negativně, až zastrašujícím způsobem. Nikoho nenabádám, aby ji zkoušel. Nepropaguju ji. Jen mluvím z vlastní zkušenosti, co mi pomohlo. Jsem rád, že jsem do toho šel, jinak bych se z bahna nedostal. Jsem vděčný bývalé přítelkyni, díky které jsem si uvědomil, že nějaký problém mám.

Utápěl jste se v alkoholu?

Naprosto chápu Tomáše Řepku, když říkal, že období po kariéře je polosmrt. Vyskočíš z fotbalu a nikoho nezajímáš. Když hraješ, nestaráš se o nic. Klub dělá první poslední, vodí tě za ručičku. Po kariéře je fotbalista hozený do vody. Je toho strašně moc, co musí zvládnout. Mám za sebou dvanáct operací kolen, doktoři mi řekli, že už nikdy nebudu sportovat. Ani rekreačně. Začal jsem kvůli tomu fotbal nenávidět, tři a půl roku jsem si ho nepustil ani v televizi. Jezdil jsem do světa, pil jsem. Sem tam jsem si dal i čáru. Nechci nic tajit, prostě to tak bylo.

Ostatně termín kokeš, jenž padl z vašich úst při odposlouchávaném telefonátu s drogovým dealerem a který si policisté přeložili jako kokain, z vás asi už nikdo nesmyje.

Bohužel. Ani kdybych dal pět gólů v ligovém zápase, nebyl bych tak často v médiích, jako tenkrát kvůli té kauze. Byl jsem i v hlavních zprávách. Už jsem tuto věc uzavřel, nechci ji rozebírat. Nedělal jsem nic špatného. Nic, co by mě ohrožovalo. Vrátím se ještě k předchozí otázce. Od problémů jsem zbaběle utíkal, zvolil jsem nejjednodušší řešení. Naštěstí jsem si dokázal uvědomit, že jsem v háji a odhodlal se jít na terapii.

Jak probíhala?

Škraboška na očích, meditační hudba. Vedle mě terapeut s papírem a tužkou. Naváděl mě na bolavá témata, na momenty, kdy jsem sešel z cesty. Dostával jsem je postupně z hlavy. Jako když zmáčknete na počítači klávesu delete. Mazal jsem špatné, dvanáct hodin. Brečel jsem. Jako když otevřete kohoutek, padaly ze mě potoky slz. Fakt něco neskutečného. Teď s vámi vedu takovou diskuzi. Tohle byste nečekal, že?

Rozhodně ne.

Dělám, co mě naplňuje. Mám radost ze života, mám ze sebe dobrý pocit. Byl jsem dřív klasický příklad fotbalisty. Během kariéry jsem se nevěnoval ničemu. Kávička po tréninku, doma televize nebo PlayStation. Honil jsem holky, kupoval si drahé oblečení. Výborná náplň…

Teď nad tím musíte kroutit hlavou.

Nelituju ničeho. Samozřejmě vím, jaký jsem byl blbec. Po kariéře jsem tápal přes tři roky, nejhorší byl ten poslední.

Měl jste deprese?

Nemohl jsem být sám se sebou. Nebyl jsem ale zase ve stavu, že bych si sám doma otevřel flašku nebo si dal do sebe nějakou látku. I v nejhorších obdobích jsem četl knihy o různých cestách a terapiích, jak ven z potíží. Jasně, užíval jsem si života. Mám ale výhodu, že nemám co dohánět. Z fotbalu mám pevnou vůli, zarputilost, disciplínu. Věděl jsem, že když se do něčeho pustím, dám to. Vážně, přeprogramovaná hlava je moje největší životní výhra. Kdepak tituly ve fotbale. Vzhledem k prodělané negativní zkušenosti jsem se této problematice rozhodl věnovat a pomáhat jiným fotbalistům.

Jakým způsobem?

Spojuju se s kluky, kteří už nehrají, postupně projekt představujeme. Založili jsme spolek Sportovec 2.0. Vymyslel jsem geniální systém, jak do klientů dostávat informace, které je navedou na správnou cestu. Všechno bude formou pokecu online. Fotbalovým jazykem. Žádný psycholog, žádný psychiatr. Mentory budou bývalí hráči včetně mě. Budu čerpat ze sebe.

Prozradíte jména mentorů?

Například Honza Rajnoch, který si prošel také těžkým obdobím. Jmen je hodně, zveřejnit je chci až při oficiálním spuštění projektu. Brzy o něm budou na Instagramu veškeré informace. Půjde o vzdělávací věci, o komplexní program. Základní finanční gramotnost, základy podnikání a podobně. Budou nachystaná i videa, kvízové otázky. Samozřejmě se budou řešit psychické problémy, závislosti. Alkohol, drogy. Pochopitelně v anonymním módu. Tyto záležitosti budou s klienty řešit kluci, kteří si jimi prošli. Poté je přepinkneme na odborníky. Budeme tedy fungovat jako jakýsi most. Což je gró všeho, protože fotbalisti raději svěří nejdřív všechno nám.

Budete fotbalistům nabízet i práci?

Ano. Prostřednictvím videí od majitelů firem. Kluci si musejí uvědomit, že mají spoustu skvělých vlastností, kterými normální lidi nedisponují. Mají v sobě disciplínu, umí pracovat pod tlakem, v týmu. Předpoklady pro uplatnění v normálním životě mají fotbalisté, potažmo sportovci obecně, obrovské. Začneme první ligou, pak se budou přidávat další soutěže. Mám to fakt hezky nachystaný. Aby si každý kluk našel tu svoji cestu.

Budete s klienty probírat i možnou terapii psychedeliky?

Nikoli. Tohle byl můj osobní problém, ze kterého jsem se dostal. Hlavní myšlenkou je, aby se kluci nedostali na dno. Aby nedošli někam, odkud už není návratu. Franta Rajtoral byl můj kamarád, v Turecku se oběsil. Strašný. Nemuselo k tomu dojít, pokud by fungoval podobný projekt.