Článek
„Je to zvláštní. V Olomouci jsem sice začínal s velkým fotbalem, ale protože jsem byl mladý, šanci jsem prakticky nedostal. Trénoval jsem však s velmi kvalitními hráči, například s Oldou Machalou či Pavlem Hapalem. Od kluků jsem se spíš jen učil," přiznává.
Šanci dostal až na Slovensku, pak pokračoval do Rumunska, kde si udělal dobré jméno a kde chtěl působit i dál. Jenže v podstatě neměl kde hrát. „Letos z nejvyšší soutěže spadlo šest klubů a zůstalo jich jen čtrnáct. Do některých se prakticky nešlo dostat, protože brankářské posty tam byly obsazené. Ty ostatní zase sužovaly finanční problémy a do toho jsem jít nechtěl," říká čtyřiatřicetiletý gólman, který naposledy působil v Rapidu Bukurešť.
Podle svých slov toužil hlavně po stabilitě. „Sice jsem byl v kontaktu se dvěma nováčky rumunské ligy, ale nevěděl jsem, co od nich očekávat, a tak jsem zvolil Sigmu, která mě oslovila. Přece jen to tady znám, vím, že zázemí je tu špičkové, a navíc to mám i kousek domů do Svitav," vysvětluje důvod návratu.
Na své bývalé působiště však nedá dopustit. „Ti, co říkají, že je to špatná země, nemají pravdu. Během prvního měsíce jsem se naučil řeč, všichni mě přijali výborně a hned jsem se tam cítil jako doma. Na Rumunsko zkrátka nemohu říct ani půl špatného slova," tvrdí.
A to ani po fotbalové stránce. „Kvalita tam už sice není taková, jako když jsem přišel, na drahé posily není tolik peněz, ale úroveň je pořád vysoká. Však české kluby v konfrontaci s rumunskými v evropských pohárech nedopadají vůbec dobře. Snad jen stadióny nejsou tak pěkné jako v Česku a rovněž organizace je horší," dodává Buchta.
