Článek
Stihl jste si po mistrovství odpočinout?
(usměje se) Bylo to krátké, ale naštěstí jsme s trenérem měli domluvu. Bylo pro mě důležité, že jsem si mohl od fotbalu, především v hlavě, odpočinout a na týden jsme odjeli s rodinou k moři. Užil jsem si děti, manželku a hlavně celkově vypnul, protože ta sezona byla strašně dlouhá.
Váš návrat ihned po MS tedy nepřipadal v úvahu?
Asi by to bylo kontraproduktivní, kdybych se po třech dnech vrátil hned k týmu a snažil se dohánět fyzičku. Tím, že volna bylo minimum, tak jsem nic na fyzičce neztratil.
Jak se vám dařilo vyhnat z hlavy nevydařený šampionát?
Když přijdete domů a máte dvě děti, které jste měsíc neviděli a ony po vás skáčou, tak na fotbal rychle zapomenete. Na dovolené jsem se nepodíval ani na jeden zápas MS. Až potom, když jsme byli na soustředění, tak jsem začal mistrovství sledovat.
Když se teď za mistrovstvím ohlédnete, jak velké zklamání pro vás zpětně je to vystoupení?
Po sportovní stránce se nám to absolutně nepovedlo. Všichni jsme si to představovali úplně jinak. Je to ale asi věc, ze které se nejen hráči, ale celý český fotbal může poučit. Je fajn, že jsme se na mistrovství dostali, ale prezentace naší hry nebyla dobrá. Dostali jsme zpětnou vazbu, na kterou musí český fotbal zareagovat.
Narážíte na něco konkrétního?
Do nějakých hlubších analýz se nechci pouštět. Samozřejmě víme, že naše výkony na hřišti nebyly dobré. Možná tam byly i nějaké chyby směrem k nám hráčům. Věřím, že se to časem všem rozleží v hlavě a každý si z toho vezme ponaučení, aby to příště vypadalo lépe.
Byl jste nejzkušenějším hráčem v kádru. Komunikovali s vámi trenér Koubek nebo Pavel Nedvěd o tom, co se na šampionátu dělo?
S Pavlem Nedvědem jsme byli v kontaktu a myslím si, že v něm stále zůstáváme. Zatím jsme ale ještě nestihli probrat úplně všechno. Třeba na to bude čas v budoucnu.
Ve fotbale jste toho zažil opravdu hodně. V čem pro vás byl světový šampionát nový?
Myslím, že to bylo hodně podobné jako jakýkoliv jiný velký turnaj, třeba mistrovství Evropy. Samozřejmě tím, že se hrálo v Americe, byla kolem toho neskutečná show a mně se to moc líbilo. Líbily se mi nástupy, že mohl celý tým přijít na hřiště a zazpívat si hymnu přímo na trávníku. Myslím, že se povedly i změny v pravidlech, třeba odpočítávání času u brankářů nebo autů. Hra se tím trochu zrychlila a bylo to fajn.
A co cestování?
Bylo to náročnější jak pro nás, tak i pro fanoušky. Časy zápasů nebyly ideální. Jediné utkání, na které se tady dalo normálně koukat, jsme my hráli ve dvanáct hodin. Člověk ráno vstane a přemýšlí, jakou si dát snídani a jak připravit tělo, aby bylo ve dvanáct hodin schopné podat nejlepší výkon. Byly tam prostě specifické věci.
Hodně se psalo o nadmořské výšce. Jaké to bylo?
Já jsem zrovna ty dva zápasy nehrál, ale absolvoval jsem před nimi tréninky a bavili jsme se o tom i s kluky. Myslím si, že až tak extrémně velkou roli to nakonec nehrálo. Možná jsme se toho báli víc, než bylo potřeba.
Na předsezonní tiskové konferenci jste v podstatě oznámil definitivní konec v reprezentaci. Měl jste to v hlavě už během mistrovství?
My jsme se s trenérem Koubkem domluvili, že můj návrat byl jen na baráž. A pokud se povede, tak i na mistrovství světa. Nebylo to myšlené jako dlouhodobý návrat. Bral jsem to tak, že můžu týmu pomoct zkušenostmi a formou, kterou jsem během jara měl. Nebyl to návrat s tím, že bych pokračoval dál. Ani mi nepřišlo potřeba veřejně oznamovat, že znovu končím, když už jsem jednou skončil. Tohle bylo předem takhle domluvené.
