Článek
S Manchesterem United jsem se jako hráč Dukly utkal na podzim roku 1957 v Poháru mistrů. Na Strahově jsme vyhráli 1:0, ale z Manchesteru jsme si přivezli tříbrankovou prohru. Dukla se už tehdy opírala o výkony Masopusta, Pluskala, Nováka, ale ještě neměla tak vyzrálé mužstvo.
Přesto jsme měli z vítězství doma radost, Manchester United pod vedením legendárního kouče Matta Busbyho zářil a jeho svěřencům se pro jejich mládí říkalo Busbyho děti.
Některá jména si dodnes pamatuji - středního útočníka Tommyho Taylora, bleskurychlé levé křídlo Davida Pegga a především záložníka Duncana Edwardse, který už v šestnácti letech hrál za národní mužstvo Anglie. Při zápase jsme se srazili hlavami a on mi večer na banketu dal kravatu Manchesteru United.
Bohužel pro tyto tři a ještě řadu dalších to bylo jedno z posledních utkání. V dalším kole Poháru mistrů se Busbyho děti utkaly v Bělehradě s Crvenou zvezdou a při cestě z Jugoslávie jejich letadlo na letišti v Mnichově havarovalo. Sedm hráčů slavného mužstva zahynulo v troskách, osmý Edwards zemřel v mnichovské nemocnici. Mezi těmi, kdo jako zázrakem katastrofu přežili, byl Bobby Charlton.
Dukla se pak střetla s Manchesterem United ještě jednou - v Poháru vítězů pohárů v roce 1983. Oporami mužstva byli Fiala, Rada, Vízek a další. V Manchesteru tehdy uhráli slibnou remízu 1:1. Na Julisce se pak hrál skvělý fotbal. Angličané měli největší zbraň ve středové řadě Wilkins - Robson - Muhren a Stapletonovi v útoku. Ten se také nejvíc zasloužil o to, že zápas skončil 2:2, takže postoupil Manchester.
