Fanoušek vyrazil pěšky na fotbal. Na zápas milovaného klubu šel skoro týden

Nešel z Prahy, jeho startovacím místem byl stadion v Hradci Králové. Ne proto že by si Hlavsa chtěl cestu zkrátit, ale z důvodu, že cestu za fotbalem do přibližně 120 kilometrů vzdálené Malšovické arény absolvoval loni.

„Když jsme postoupili po pěti letech zpátky do první ligy, tak jsem si říkal, že to chce nějak oslavit. A tak jsem na první výjezd mimo Prahu vyrazil pěšky. Nebyl to první zápas venku, ten jsme měli na Spartě, ale to nejsou z Julisky ani tři kilometry. Pak jsme hráli v Hradci, tak jsem vyrazil tam,“ vysvětloval Hlavsa.

Také letošní cestu bere jako oslavu záchrany v nejvyšší soutěži a změn, které mají jeho oblíbený klub pozvednout. „Nová éra Dukly, nová výzva,“ připomněl Hlavsa změny, které se udály po minulé sezoně poté, co se Pražané zachránili až v baráži.

Nový majitel klubu Matěj Turek přivedl na místo sportovního ředitele Martina Haška, který provedl v kádru velkou čistku. V létě přišlo na Julisku patnáct nových hráčů, odchodů bylo ještě o dva více. Novým trenérem se místo Petra Rady stal o generaci mladší David Holoubek

„Postoupili jsme, pak nás pan Rada zachránil. Udělal to, co měl, ale teď už je načase dát prostor někomu jako mladšímu, nějaké větší koncepci. Věřím, že je to krok dopředu a do míst, kam Dukla historicky vždy patřila,“ zadoufal Hlavsa.

Po losu letošního ročníku se lehce zhrozil, plán ovšem nezměnil. Vzdálenost pouti na první utkání venku rovnou zdvojnásobil. „Vnímám to jako cestu věrnosti. Dostali jsme Karvinou, tak jsem z Hradce šel dál a jsem tu,“ usmíval se spokojeně před Městským stadionem v Karviné.

Nejtěžší podle něj byl začátek cesty. S přibývajícími kilometry se naučil pracovat jak s bolestí, tak s únavou. I když někdy musely pomoct prášky. „Nejhorší byl první den. Ušel jsem 52 kilometrů, posledních dvanáct bylo šílených. Musel jsem si najít hůl, o kterou jsem se opíral. Donesl jsem ji až sem. Já jsem na tuhle cestu trénoval tak, že jsem od pondělí až do pátku ujel nějakých 480 kilometrů na kole. V sobotu jsem si dal volno a v neděli v pět ráno jsem vyrážel z Hradce. Asi mě to ty první dny dohnalo,“ líčil Hlavsa.

Krize přišly, všechny ale fanda Dukly zdárně zahnal. „Od takového pátého dne už to bylo docela v pohodě. Hodně jsem regeneroval, chodil jsem brzo spát a dopřával jsem si různá regenerační cvičení. Mám s sebou i masážní válec a používal jsem ho fakt hodně,“ popisoval Hlavsa.

„Klíčový moment cesty přišel v momentě, kdy jsem seděl u dálnice a najednou u mě zastavilo auto, ve kterém seděl můj známý. Jel z Moravy z nějaké konference. Podpořil mě, dal mi kafe, doplnil mi vodu. Bylo to jako zázrak. Od toho momentu jsem věděl, že to dám. Každý den jsem šlapal šest až devět hodin, bylo to náročné, ale nakonec jsem tady.“

Zda na cestu věrnosti, jak svou pouť za fotbalem nazval, v budoucnu naváže, zatím neví. Je to ale dost pravděpodobné. „Mám rád sport, turistiku taky. Příští rok nejpozději bych to rád zopakoval. Kdybychom začínali třeba v Plzni, mohl bych jít z Karviné tam,“ usmál se Hlavsa a vyrazil do sektoru hostí, aby nezmeškal úvodní hvizd utkání 1. kola mezi Karvinou a Duklou Praha.

V ní Hlavsa zastává roli SLO neboli kontaktní osoby mezi vedením a fanoušky. „Jsem v Karviné potřetí, zatím jsme tu nevyhráli. Pokud ale kluci podají takový výkon, jaký jsem teď podal já, věřím, že sezonu začneme vítězstvím a nastartujeme to,“ přál si marně (Dukla prohrála v Karviné 0:2) Hlavsa, který měl před úvodním hvizdem jasno ale pouze v tom, že zpátky už pěšky nepůjde.

„Byl to myslím třetí den, co jsem byl na cestě, když mi volal výkonný ředitel klubu Tomáš Mejzr se vzkazem od trenér Holoubka, že pokud do Karviné opravdu dorazím, tak že mi nabízí cestu zpět klubovým autobusem. Byl jsem z toho úplně až dojatý a řekl si, že si to musím tedy zasloužit. Pokud to klapne, bude to něco!“ svěřil se Hlavsa.