Článek
Když na sebe v osmifinále domácího poháru narazil Liberec s Teplicemi, oba týmy na hřiště nastoupily v tričku s podporujícím vzkazem: „Knápo, drž se!“
Jan Knapík totiž před téměř dvěma roky právě z Teplic do Liberce přestoupil, jenže kvůli komplikovanému zranění kolene zatím v modrobílém dresu odehrál pouhých devatenáct minut. A když už se na začátku října začal na hřiště vracet a myslel, že by třeba už symbolicky proti Sklářům zase mohl hrát, na jednom z tréninků si přetrhl přední zkřížený vaz na pravém koleni a čeká ho další, plus minus rok dlouhá pauza.
„Dokážu s ním souznít, je to opravdu těžké období. Někdy se říká, že to člověka může posunout zase dál, ale myslím, že to platí pro zranění na dva měsíce, ale ne tohle,“ říká dnes Václav Pilař.
Václav Pilař v duelu proti Hradci
Jeho příběh však může být pro Knapíka inspirací. V minulosti rovněž prodělal chronické problémy s koleny. V jednu chvíli si myslel, že fotbal už nikdy hrát nebude. Přesto dnes, ve 38 letech, hraje za Bohemians 1905.
„Jsem strašně rád, že jsem se vrátil do fotbalu a pořád dělám to, co miluji. Samozřejmě jsem musel překonat překážky, kdy člověk musí být silný a mít vůli, a kolikrát naráží na věk a další věci, ale nikdy mě to nezlomilo a pořád mě fotbal baví. Myslím, že receptem je láska k fotbalu, která všechny ty problémy nakonec zahodí do koše,“ popisuje Pilař, který měl dvakrát přetržený přední zkřížený vaz. Celkem podstoupil pět operací levého kolene…
„Mám umělou chrupavku a po té operaci jsem byl rok a čtyři měsíce úplně mimo fotbal a musel pak na sobě neustále pracovat, cvičit a hodně jezdit na kole, mít speciální výživu. Myslel jsem si, že už asi nikdy nebudu fotbal hrát. I doktor mi řekl, že to je tak pade na pade, ale všechno se to pílí a vůlí dalo do kupy,“ vysvětluje.
„Když jsem se pak vracel do tréninku, koleno mi zase opuchalo a byl to takový začarovaný kruh. Pak se to se mnou vlastně i táhlo, musel jsem se hlídat a třeba ve Freiburgu nemohl pracovat tolik, kolik bych chtěl. Ale dnes můžu říct, že je koleno zase ve výborném stavu a prakticky nemám žádné problémy. Jen mi třeba vadí zima či zmrzlá umělka, ale tréninky kvůli kolenu nevynechávám,“ říká Pilař, který si tak dokáže představit, co momentálně Knapík prožívá.
Vasil Kušej v triku pro zraněného Jana Knapíka.
„Je to o trpělivosti. Doporučil bych mu, aby vydržel, neztrácel naději a měl k fotbalu pořád lásku. Aby si dělal hezký dny a byl pozitivní, což je kolikrát to nejtěžší, přijít a být pozitivní. Přišel jsem do kabiny, kluci šli na trénink a já do posilovny, kde to bylo dlouhé. Být rok a půl bez fotbalu je strašně složité. Klepat na dveře trenérovi a říkat mu, že to ještě není dobré, je na hlavu,“ říká Pilař.
V Liberci nepochybují, že se Knapík na hřiště po rekonvalescenci vrátí. „Je mi ho opravdu líto, protože vím, jak tvrdě pracoval, a další zranění je velmi smutné. Ale znám ho a vím, že se s touto situací dokáže vypořádat. Upřímně věřím, že pokud je někdo, kdo se dokáže po takovém zranění vrátit, je to právě on. Podle mě nejde o to, zda se dokáže vrátit, ale kdy se na hřišti znovu objeví,“ přiznává Knapíkův spoluhráč Raymonds Krollis, který si rovněž momentálně léčí přetržený přední zkřížený vaz a doufá, že příští jaro se budou pomalu vracet spolu.
