Liberecký kouč Hoftych rozruch kolem sudích po Spartě nesledoval: Všichni víme, že jsme byli lepší

Ano, vlastně se tam i těším. Prožili jsme tam krásný roky, Bohemku jako takovou mám rád. Na zápasy tam chodím často. Kousek od stadionu bydlí i dcera. Ve Vršovicích se často pohybuji. A jelikož rád chodím pěšky, tak když jdu z centra do Vršovic, nejezdím tramvají, ale chodím pěšky. Mám to tam prošlapaný. (usměje se)

Předpokládám, že část cesty ano. Někde tam zaparkuju autu a na Bohemku zcela jistě dojdu pěšky.

Jo, minule jsem třeba potkal herce Pepu Dvořáka, pozdravili jsme se, prohodili pár slov - ‚nazdar trenére, kdy se vrátíš?' - a šlo se dál. Je to čtvrť, kde jsem strávil hodně času. Tři roky jsem bydlel nad stadionem.

Může být. Minule jsem šel na zápas Bohemky, tuším s Mladou Boleslaví, potkali mě fanoušci a chtěli se fotit. Akorát měli v ruce trávu, tak ji museli dát kousek stranou mimo záběr... (usměje se) V tomto je to specifický zápas, protože se vracím na Bohemku, kam hodně chodím. Vracíme se po osmi letech a do Ďolíčku po devíti, protože poslední rok jsme hráli ve vyhnanství v Edenu.

Zásadní. Měl jsem tenkrát za sebou sice dlouhou štaci ve Zlíně, ale z toho jako hlavní trenér jenom rok a půl. Z Bohemky jsem dostal nabídku od Lukáše Přibyla, na kterého velmi rád vzpomínám a který nám všem strašně moc chybí, protože to byl fantastický člověk. Tímhle ho tam nahoru zdravím... To angažmá tehdy bylo z mé strany i dost velkým riskem, protože jsem měl ještě rok smlouvu a skončili jsme v první lize na krásném osmém místě, kdežto Bohemka sestoupila. Šel jsem tedy z první ligy do druhý. Dobrovolně, ale bylo to pro mě velký lákadlo. Díky tradici, historii, Praze, lidem, kteří se kolem Bohemky pohybují jako třeba Ivan Trojan, Petr Janda, Karel Šíp a další. Byl to určitý risk, ale povedlo se nám hned první rok postoupit, měli jsme výborné kluky. Tehdy začínal Honza Morávek, byl tam Milan Škoda, Lukáš Hartig, Mára Nikl, Radek Sňozík a další. Druhý rok jsme skončili dvanáctí, třetí rok šestí. Pak jsem odešel do Trnavy, ale Bohemka je pro mě určitě přelom v trenérské kariéře.

A paradoxně jsem Bohemce přivedl jednoho z jejich hlavních sponzorů pro letošní sezonu, firmu pana Poóra... Ovšem netvrdil jsem to o práci v Bohemce, ale o trenéřině. Tam, kde jsem trénoval, Bohemka nebo Zlín, od kterého jsem měl také nabídku, bych se jako trenér vracet nechtěl. Tam je vždy nějaké očekávání, čtyři kola by se nám nepodařila a lidi by se ptali, proč se vracel... Kdyby se jednalo o roli manažera ve sportovním úseku, do toho bych šel.

Určitě něco pro své hráče vymyslím, abychom na Bohemce bodovali. Ale nebudu to hecovat, mám tam spoustu kamarádů. Byť od lidí z tribuny asi nějaké hecovačky budou, neboť tam je kontaktní prostředí a přímo za vámi je VIPka domácích. Ale není to o mně, je to o mančaftu.

Hráči mají vždy rádi, když od realizáku mají zaplacené občerstvení. Před asi třemi týdny jsme byli na teambuildingu ve Vesci u Liberce. Hráči tam mohli mít i rodiny, takže počítáme s nějakou podobnou motivací. S tím, že když je repre pauza a máme hodně natrénováno, můžeme si dovolit jeden den odfrknout. Plus příští víkend je volný, každý hráč může využít babího léta a jít hledat třeba houby. Kluci odvedli skvělé dva zápasy, kdy jsme vylezli od čáry ponoru a dostali se mezi skupinu ve středním pásmu, byť samozřejmě chceme jít tabulkou výš. Teď jedeme na Bohemku po dvou vítězstvích s tím, že se nám do možné sestavy vrací dva hráči, Oscar a Mara, kteří v minulém kole hrát nemohli.

Má tam nějakou rupturu, nebylo kam spěchat, pak je repre pauza a uvidí se.

Víceméně jsme to nesledovali. Všichni víme, že jsme byli lepší než Sparta. Odehráli jsme výborný zápas, kluci to odmakali, mělo to náboj. My jsme dali tři branky, Sparta jednu. V minulých zápasech jsme byli my v obrácené roli a taky to nikdo neřešil. Hráčům jsme poděkovali za fantastický výkon a divákům za skvělou atmosféru.