Článek
Rozhovor vznikal na soustředění v německém Grassau. Irving může porovnávat nejen kvalitu anglické a české ligy, ale i možnosti, které oba kluby nabízejí. A srovnání může být pro leckoho celkem překvapivé.
Jak se liší prostředí pro fotbalisty ve Spartě a ve West Hamu?
I když se budeme bavit jen o hotelu a podmínkách, které máme na soustředění, je Sparta absolutně v topu. To samé mohu říci i o tréninkovém centru. V určitém smyslu by se dalo říct, že na Spartě jsou i o něco lepší, celé mi to připadá o trošku modernější, novější. Upřímně, jsme tu docela rozmazlení. (úsměv) Ale nepřekvapuje mě to. Sparta je velký klub.
Sledoval jste nějak počínání West Hamu a pád do nižší soutěže?
Ano, se spoustou kluků jsem v kontaktu dosud, udělal jsem si několik dobrých přátel. Jak v rámci kabiny, tak v realizačním týmu. Konec sezony mě mrzel, přišlo mi, že tým odvedl dost velmi slušných výkonů. Ale taková je Premier League.
Jste v kontaktu i s Tomášem Součkem?
Občas spolu pokecáme o různých věcech. Máme i dost skupinových konverzací, partu jsme měli velmi dobrou.
V Praze jste půl roku, berete ji už jako domov?
Rozhodně, město jsem si vážně oblíbil. S přítelkyní se nám tu moc líbí. A nejsme jediní. Pokaždé, když za mnou přijede rodina, také si to tu chválí. Máme vlastní byt, trošku jsme si ho uzpůsobili, dali mu takový skotský nádech…
Záložník fotbalové Sparty Andrew Irving.
To znamená co?
Různé věci. Fotky skotské krajiny, rodiny a tak. Také si vaříme jídlo, co známe z domova. V Praze se máme opravdu moc fajn. Samozřejmě tomu pomohli i lidé v klubu.
V hlavním městě se anglicky asi domluvíte, ale nezpůsobuje občas komplikace skotský přízvuk?
No… (zamyslí se) Když občas něco řeknu rychle, a ještě k tomu bez širšího kontextu, lidé s tím občas mají problém. Není jednoduché nám rozumět, číšníci v restauracích by mohli vyprávět. (směje se) Ale ve chvíli, kdy s někým normálně konverzuji, mluvím přeci jen o něco pomaleji. A lidé se většinou chytnou.
Co dělá Andrew Irving, když si chce vyčistit hlavu od fotbalu?
S přítelkyní milujeme dlouhé procházky. V Praze je spoustu míst, kde si můžete sednout na kafe, to je také bomba. Rádi objevujeme, moc se nám líbí park na Letné. Párkrát jsem si byl i zahrát golf ve… Vinoři? (podívá se tázavě, jestli vyslovil „ř“ alespoň přibližně správně).
Ano, Vinoř.
Mají tam krásné golfové hřiště. Když máte volný den, je to moc fajn činnost. Nádherně si vyčistíte hlavu. Celkově jsem tušil, že Praha je krásné město. Už předem. Ale překvapilo mě, co všechno se tu dá dělat.
Povídejte.
Každá čtvrť je něčím zajímavá, z každé máte trošku jiný dojem, různá místa mají specifickou atmosféru. V Praze je toho tolik co dělat! Fakt se těším na vše, co ještě uvidím, je těžké ji poznat celou za takovou chvíli.
Když nejste s přítelkyní, máte nějakou oblíbenou partičku spoluhráčů?
Hodně času trávím s Garangem (Kuolem), Asgerem (Sörensenem) a Sivertem (Mannsverkem). A z nováčků? Kriszitána Hegyiho znám z West Hamu, přidal se k nám i mladý Viktor (Vitályos). Ale fajn jsou všichni kluci, trávíme spolu čas i mimo tréninkové centrum. Chodíme na kafe a tak.
Jako jeden z mála můžete porovnat Premier League a českou ligu. Co vás nejvíc překvapilo?
Věděl jsem, že česká liga bude hodně fyzická, soubojová. Ale možná jsem nečekal, že až tolik. Hodně týmů brání po celém hřišti osobně, jeden na jednoho. Naštěstí to mám celkem rád. Ale Premier League je samozřejmě atletičtější. Daleko víc než kterákoliv soutěž ve zbytku světa. Kdykoliv ztratíte míč, je dost pravděpodobné, že dostanete gól. Na rozhodnutí máte jen zlomek sekundy a prostě nesmíte ztratit míč.
Ví se o vás, že rád hrajete kombinačně, s míčem u nohy. Zvolil jste Spartu právě kvůli tomu, že tenhle fotbal praktikuje?
Stoprocentně. Vždycky pro mě bylo důležité hrát za tým, který chce být na míči. Hrát aktivně, dominovat. Byl to určitě jeden z aspektů, kterým jsem se řídil.
I přesto jste poměrně rychle nasbíral tři žluté karty v řadě. Jak to? Ze statistik se zdálo, že k nám přišel stereotypní ostrovní řezník.
(směje se) To byl celkem blázinec. První žlutou jsem dostal proti Zlínu a popravdě dodnes netuším, jak z toho mohla být karta, když jsem měl míč. Vtipná žlutá, ale já se nesmál. Pak se to nějak podivně vrstvilo. Zdálo se mi, že kdykoliv jsem se někoho dotkl, byla z toho žlutá. Nakonec jsem byl pomalu rád, že jsem dostal i čtvrtou a mohl začít od znova.
Kartu jste dostal i v nechvalně proslulém derby na Slavii. Jak na invazi fanoušků vzpomínáte?
Šílenost. Vzpomínám si, že jsem se nějak vracel v chůzi. A viděl jsem ultras za lajnou, jak si nasazují kukly. Ptal jsem se i rozhodčího, co se děje. Že se přece má ještě hrát čtyři minuty, možná pět. Pak sudí zapískal a začalo peklo. Sice jsme prohrávali, ale měl jsem pocit, že hrajeme dobře. Že můžeme vyrovnat. No, hodně zajímavý zážitek. Můj táta a bratr se byli na zápase podívat, koukali na to z tribuny.
Musel jste hodně vysvětlovat?
Teď už je to jen příběh, který můžu vyprávět. Takže vše v pořádku.
Vzpomenete si, co se dělo v šatně?
Všichni byli opravdu hodně emocionální. V šoku. Nemyslím si, že někdo něco podobného v životě zažil. Počkali jsme, až se kompletně sejdeme v šatně a ujistili se, že všichni kluci jsou v pořádku. A když jsme dostali echo, že zápas nebude pokračovat, zamířili do autobusu. Celé se to seběhlo dost rychle.
Po příchodu do Sparty jste říkal, že velkou motivací je mistrovství světa. Do nominace Skotska jste se nakonec nevešel…
Pochopitelně jsem byl dost zklamaný. Trenér mi ještě před finální nominací volal a dal mi vědět, že to nevyjde. Byla by to obrovská čest, škoda. Ale z telefonátu mám dobrý pocit, důvody jsem pochopil. Ve fotbale se tyhle věci stávají. V hlavě už jsem si nastavil další cíl. Být připravený na Euro v roce 2028.
Pojďme ke Spartě. Máte pocit, že je silnější než na jaře?
Jak posily, tak hráči, kteří se vrátili z hostování, na mě dělají dobrý dojem. Mám pocit, že máme hodně kvalitní tým. Dost vyvážený, s různými typy hráčů, kteří mají různé přednosti. Myslím, že před startem nové sezony jsme na tom hodně dobře.
Odpovídají silné Spartě i ambice?
Máme dost zkušených hráčů, kteří ví, jaké je vyhrát se Spartou trofeje. A my to chceme zažít taky. Jsme ohromně motivovaní. Čekají nás velké zápasy v předkolech Ligy mistrů, na ty se moc těším. To jsou přesně ta utkání, která chcete hrát. Minulou sezonu jsme skončili druzí, na první místo jsme ztráceli čtyři body. Hodně se teď o tom bavíme, kde ty chybějící body v nové sezoně nahrát. Co můžeme změnit. To je náš cíl.
Za sebou máte i hodně zvláštní kariérní krok, v jednadvaceti jste šel hrát třetí německou ligu do klubu Türkgücü München. Proč?
Jsem odchovanec Hearts, za klub jsem hrál třináct let. Fandí mu celá rodina. Ale dostal jsem se do velmi zvláštní situace. Měl jsem s trenérem konverzaci, ale očekával jsem pozitivnější vyznění. Abych dostal důvod v klubu zůstat, nestalo se. Rozhodl jsem se přestoupit. Upřímně, asi to nebyl přestup, který jsem chtěl. Možná jsem byl trošku moc mladý, naivní. Ale z trenéra Türkgücü jsem měl pocit, že mě opravdu chce. Takhle to prostě někdy chodí a když na to nahlédnu zpětně, dopadlo to dobře.
Byl to velký skok lidsky?
Stoprocentně. Pro kluka ze Skotska to bylo zprvu dost obtížné, spoustu nových věcí. Naučil jsem se německy. Měl jsem lektorku, se kterou jsem se skamarádil. Chodili jsme na kafe a jen spolu mluvili německy.
Zkoušíte i češtinu?
No… Je fajn, že v klubu řešíme spoustu věcí v angličtině. Čeština mi přijde fakt dost těžká. I když některá slovíčka znám…
Jaká?
Sprostá. (směje se) A pak ta základní. Dobrý den, dobré ráno. Když jsem v obchodě, tak z kontextu některé věci vyčtu. Ale není jich moc. Váš jazyk je vážně obtížný.
