Troufalý talent Slavie: Čechům chybí velké sny, dost lidí na mě blbě kouká

Kollerschlag (Od našeho zpravodaje) - Chápe, že trénink nekončí posledním hvizdem na hřišti. Dbá na správný spánek i vhodnější stravu. Spolupracuje s mentálním koučem. A přináší to úspěchy. Liga má výkop za dva týdny, už na jaře se stal kometou soutěže. Zaujal šampiony z Edenu, kde mimochodem už jednou moc neprorazil.

Vymýšlí si i vlastní metody, které mu zatím fungují. S Karvinou například vyhrál domácí pohár, jehož trofej si už před finále dal jako tapetu na mobil.

Přítelkyni (usměje se).

Na mobilu jsem docela často, někdy možná až moc. Chtěl jsem ho mít pokaždé před očima, motivovalo mě to. Chtěl jsem MOL Cup vyhrát a snil jsem, že pak tapetu vyměním za moji fotku s pohárem, což se mi splnilo.

Cílů mám docela hodně. A jsou velké, nechci se uspokojit. Chci se dostat do reprezentace. Moc si chci zahrát Ligu mistrů a vždycky jsem snil o tom, že ji jednou vyhraju (usměje se). Nejprve ale musím dělat postupné kroky. Člověk musí být realista, chci si vybojovat pozici ve Slavii. A nejvíc by bylo, kdybychom vyhráli titul.

Občas ano a stane se, že na mě někdo blbě kouká, když mluvím o svých snech. Vždycky mu odpovím: A proč ne? Podívejte se na Cristiana Ronalda a na podmínky, v jakých vyrůstal. Žil v plechovém baráku, neměl na kopačky nebo na pořádné jídlo. Teď je z něj nejlepší hráč v historii.

To víte, on je můj vzor odmalička (usměje se). Jsem jeho fanoušek. Motivuje mě a někdy si řeknu, že jsem se jako dítě neměl špatně jako on. Nejspíš mám i jednodušší cestu. Tím chci říct, že se nemám na co vymlouvat.

Máte pravdu, že lidi v Česku nemají velké sny, já ale takový nejsem. Mám velké cíle a věřím, že se mi splní. Pohání mě to v další práci.

Lhal bych, kdybych řekl, že se mi to nehonilo hlavou. Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Vlastně doteď slýchám, že jsem byl v béčku, kde to tolik nevyšlo. Taky ale vím, že se dvakrát vstoupit do jedné řeky nedá. Dívám se na to jinak.

Jsem jiný hráč. Věřím, že daleko lepší než před dvěma roky. Opakovaně jsem taky na jaře říkal, že nabídky chci řešit po finále MOL Cupu. Bylo jich docela dost z Česka, objevilo se něco z Polska, ozval se i jeden tým z top 5 evropských lig. Spíš šlo o oťukávání, kluby se vyptávaly. Ve finále jsem se rozhodoval mezi Slavií a Plzní. Rozhodlo srdce. Vyhodnotil jsem si, že Slavia je nejlepší. Hraje v Lize mistrů, má dost nabitý program, takže se sestavou bude rotovat. A když nebudu hrávat, tréninky s reprezentanty mě posunou.

Dřív jsem nic nešidil, ale jakmile skončil trénink, šel jsem domů. Přitom jsem mohl ještě klidně zůstat v posilovně. Kdybych se tělu víc věnoval, možná by to nevyústilo ve zranění. Měl jsem problémy s kotníky nebo trhlinu v zadním stehenním svalu. Taky víc řeším jídlo, doplňky stravy nebo spánek.

Asi bych řekl, že ano. Doba se fakt posunula. Myslím, že ve velkém fotbale rozhodují detaily. Třeba ten spánek. Když někdo naspí za týden o pár hodin méně, můžou mu někdy při tréninku nebo klidně i v zápase dojít síly. Zaměřoval jsem se na to.

Sázím na ověřené věci. Před spaním si pořádně vyvětrám místnost, v čerstvém vzduchu se lépe spí. Hodinu a půl před spaním si dám magnesium pro lepší spánek a nasadím si červené brýle, aby mi vyrušily škodlivé modré světlo. Snažím se ulehat ve stejnou dobu, se vstáváním je to stejné. Chci, aby si tělo zvyklo. Třeba v Karviné mi vyhovovalo ulehat v jedenáct a probouzet se o půl osmé.

Chci se zlepšovat všeobecně a vím, že hlavu potřebuju zlepšit. Ta může dělat ve velkém fotbale rozdíly. Když jsem v lize začínal, býval jsem dost nervózní. Když se zase nedařilo, dostával jsem žluté karty za kecy nebo zakopnuté míče. Pracuju s Alešem Hujíkem, který spolupracuje i s Matějem Juráskem nebo dalšími kluky z Karviné. Kdysi mě trénoval, učil mě i na základce zeměpis nebo později i na střední škole. Zná mě odmalička. Ví, jaký jsem.

Bohužel. Když jsem dřív byl v béčku Slavie, opakoval jsem na Obchodní akademii ročník. Jezdil jsem do Karviné dohánět testy. Když jsem jednou za čas dorazil, za dva dny jsem jich musel dopisovat třeba patnáct. A to bylo pro mě těžké. Nyní jsem si školu úplně přerušil.

Doma jsme to měli takhle nastavené. Řešili jsme i nějakou školu v Praze. Přišla ale nabídka Slavie, po které jsme se s rodinou shodli, že se v tuhle chvíli zkusím soustředit na fotbal. Navíc jsem školu přerušil ve třeťáku. Nechtěl jsem ji rušit úplně. Kdyby se cokoli stalo, můžu školu dodělat.

Mrzí mě to hodně za kluky, trenéry i realizák. Jsem karvinský odchovanec a mám ke klubu vztah. Evropu by si zasloužili i fanoušci, kteří nás podporovali i v těžších chvílích. Kdybychom doopravdy poháry hráli, nejspíš bych neodcházel. Když kauza vyplavala na povrch, trochu jsem tušil, že to bude blbé i po vítězství v poháru. V kabině se to vnímalo podobně. Když to řeknu hloupě, kvůli jednomu člověku pyká celý klub. Evropa se sice hrát v Karviné nebude, pohár a zážitky z MOL Cupu nám nikdo nevezme.

A rovnou v té nejlepší, co může být (usměje se). Pořád tomu nemůžu věřit. Věřím, že mám šanci. Kádr Slavie je fakt nabitý, ale není to jen o jedenácti hráčích v základní sestavě, ale i o těch střídajících.