Článek
Vše vypadalo, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Pardubice po nepovedeném startu sezony a třech prohrách vedly doma právě díky Patrákovi proti Mladé Boleslavi. Kapitána Pardubic bylo plné hřiště a najednou rána jako bičem. Prásk. Řev.
Od srpnového duelu uběhly téměř dva měsíce, Patrák má po operaci plastiky předního zkříženého vazu a odhodil i berle. Slzy, smutek a naštvání nahradilo odhodlání bojovat za rychlý a hlavně bezpečný návrat na fotbalové trávníky.
Jde vše podle plánu?
Mám takový pocit a také doktor to zmiňoval na kontrole. Koleno neotéká, už jsem v zátěži na rotopedu, v posilovně a u fyzioterapeutů. Ještě nějaký měsíc to takhle pojede. Když všechno půjde dobře, tak se posuneme k běhu. Zůstávám ale pozitivní a snad to bude za nějakých devět měsíců lepší.
Můžete popsat, jak se vám vážné zranění stalo?
Strašně nerad se k tomu vracím, vidím to hned před očima. Dostal jsem dlouhý míč, šel jsem do sprintu a dal si špatný dotek. V tu chvíli jsem chtěl změnit směr, ale koleno nechtělo. Cítil jsem, jak mi vyjelo do strany, a přišla ukrutná bolest. Nejhorší bylo, že rozhodčí nepřerušil hru a já jsem tam vlastně minutu řval na hřišti. Jenom jsem se modlil, ať už pískne a můžou ke mně kluci a doktoři.
Co se vám odehrávalo v hlavě?
Negativní myšlenky. Hned jsem věděl, že je všechno špatně. Promítlo se mi, že mám malého syna. Ptal jsem se: Co teď? Jak se postarám? Že budu přítěž pro přítelkyni a s ničím jí nepomůžu…
Vojtěch Patrák nejdřív v zápase s Mladou Boleslaví skóroval, o několik minut později se vážně zranil.
Dost silné pocity.
Máte pravdu. V hlavě mi lítalo, že je to konec s fotbalem. Měl jsem pohled, že jakmile si někdo udělá křížák, je strašně těžký se vrátit na stejnou úroveň. Troufám si říct, že ty první dny po úrazu byly opravdu nejhorší v mém životě.
V jakém slova smyslu?
Byl jsem z toho opravdu psychicky vyřízený. První dny to bylo hodně těžké. Naštěstí mi psalo hodně kluků, jako Honza Mejdr, který se z podobného zranění dostává. Tomáš Wiesner, se kterým jsem v neustálém kontaktu. Navedli mě na myšlenku, že křížák vůbec neznamená konec. Mám teď strašně moc času zapracovat třeba i na svých nedostatcích. Už jsem se po týdnu nastavil pozitivně a držím se toho. Depky už nepřišly.
Řešil jste i nějakou odbornou psychologickou pomoc?
Ne. Z velké části jsem se s tím vypořádal sám v hlavě. Určitě mi pomohla přítelkyně, syn a obecně celá rodina. Psalo mi strašně moc lidí napříč ligou. Jsem jim moc vděčný, pomohli mi a navedli mě na pozitivní myšlení.
Jak se vám aktuálně sleduje fotbal?
(Usměje se) Hodně špatně. Teď už je to tedy trochu lepší, když kluci udělali dobré výsledky. Ale předtím, jak byla na týmu deka, tak se na to koukalo strašně. Vzhledem k tomu, že jsem jim chtěl hrozně moc pomoct na hřišti, bylo to daleko těžší sledovat. Určitě mi cukají nohy.
Máte malého synka, tak neříkáte si, že všechno špatné je pro něco dobré a máte více času na rodinu?
Máte pravdu, říkal jsem si to. Upřímně ale víc času nemám, jelikož jsem na stadionu častěji než v době, kdy jsem byl zdravý. Dávám hodně času tomu kolenu, abych byl co nejrychleji zpátky. Víkendy jsou ale samozřejmě volné a beru jako pozitivum toho všeho, že můžu být s rodinou.
Rodičovství si užíváte?
Začátek byl těžší. Sžívali jsme se úplně se vším. Život se nám otočil o 180 stupňů. Teď už si to ale opravdu užívám. Těším se každý den na svoji partnerku a synka, až přijdu domů. Navíc se nám zlepšil i spánek, takže není si na co stěžovat.
Už má váš dres?
Zatím ne, nevyrábějí takhle malé. Šálu ale má. Říkal jsem si, že mu pak jednou udělám zelený pokojíček a ať si vybere, jakému klubu bude chtít fandit. Mám samozřejmě v srdci Pardubice a Spartu, ale nebudu ho do ničeho tlačit.
Při vaší zmínce o Spartě mě napadá, jestli jste si v téhle sezoně nebrousil zuby na posun z Pardubic.
Upřímně jsem nad tím nepřemýšlel. Jsem spokojený v Pardubicích. Od té doby, co přišel nový majitel pan Pražák, se všechno zvedlo a baví mě ten projekt. Hlavně jsem rád, že mám důvěru a jsem jednou z hlavních postav toho všeho. Určitě jsem tedy nad přestupem nepřemýšlel, byť něco tam bylo. Je ale fakt, že s Kamilem Vackem jsem měl sázku, že překonám třináct gólů z minulé sezony. To už bohužel asi nestihnu.
Máte cíl, že byste chtěl na hřiště naskočit ještě v aktuální sezoně?
Jsem nastavený tak, že by muselo jít o hodně, abych se snažil návrat urychlit. Pokud všechno bude v pohodě, tak se do toho nebudu hnát.
Kvůli zranění přijdete také o nadcházející duel se Spartou. Pro vás zřejmě pořád speciální utkání, že?
To si pište, především na Letné. Půjdu se kouknout, budu v kabině a určitě si zafandím. Jedeme si pro tři body!
V minulé sezoně jste se na Letné dokonce gólově prosadil. Jak se to ve vás tehdy i teď pere?
Když jsem se trefil, tak jsem si hned v hlavě říkal, že nebudu slavit. Po zápase už to tak ale není. Člověk je rád za výhru. Rozhodně nejsem rozložený, když vyhrajeme se Spartou.
Zápas se Spartou čeká Pardubice po reprezentační přestávce. Když se vrátíme k období před létem, byl jste dokonce součástí širší nominace pro mistrovství světa.
Nějaká komunikace tehdy proběhla. Tušil jsem však, když jsem si počítal útočníky, že jsem dost na hraně a spíš to nevyjde. Furt jsem ale samozřejmě doufal. Na druhou stranu jsme měli zrovna termín porodu.
Těžké vybírání…
(Rozesměje se) Ani ne. Možná dobře, že jsem nejel. Partnerka by mě asi zabila, kdybych byl v Mexiku. Upřímně jsem ale rád i za širší nominaci, že někdo viděl výkony kluka z Pardubic.
Nyní má reprezentace nového trenéra Santiho Deniu. Co říkáte na změny?
Musím se přiznat, že to vůbec nesleduju. Držím si teď odstup od fotbalu. Koukám jen na Pardubice, ale že bych si zapnul televizi, to vůbec. Neužívám si to tak jako v době, kdy jsem byl zdravý. Bolí mě sledovat fotbal, když ostatní můžou a já ne.
Běžně ale fotbalem žijete i doma, ne?
Určitě. Sledoval jsem všechno od české ligy až po Ligu mistrů. Doma jsme to měli nastavené tak, že odpoledne s přítelkyní koukáme na Ulici a ona se mnou večer na Ligu mistrů.
To máte podobně jako známý fanoušek seriálu, trenér Petr Rada.
(Rozesměje se) Jedeme hodně podobné pořady. Dříve jsme se dívali i na Love Island, ale ten mě letos nebaví. Nejvíc mě teď ale zajímají Zrádci.
Dokážete si představit, že byste se takovým zrádcem v pořadu stal?
Nevím, jestli bych uměl tak dobře lhát. Mám problém, že když lžu, tak se směju.
U čeho dalšího relaxujete?
Je to různé. Chodili jsme s přítelkyní na kafe či na jídlo. Procházky, kino a další normální aktivity. Měl jsem jako koníček i golf. PlayStation a podobné věci už mě neberou.
To jste jeden z mála.
Dřív jsem hrál hodně, když jsem ještě byl ve Spartě. Pařili jsme a vydržel jsem u toho třeba osm hodin denně. Pak jsem si ale vyhodnotil, že je to opravdu ztráta času, a už jsem to nezapnul.
Nad studiem jste nyní při zranění neuvažoval?
Paradoxně ano. Přemýšlel jsem nad tím, že bych si udělal MBA. Až bude čas, tak dráha nějakého sportovního manažera by mě bavila. Určitě bych jednou u fotbalu chtěl zůstat. Teď se ale chci plně věnovat rekonvalescenci a rodině.
Myšlenky na budoucnost přišly po zranění?
Určitě. Myslel jsem si vždy, že u fotbalu zůstanu i po kariéře. Ale nikdy jsem nepřemýšlel nad veškerými souvislostmi, že třeba bych měl mít něco vystudovaného. Určitě myšlenky na to proběhly právě po zranění. Teď se ale soustředím na jiné věci, uvidíme, až budu starší.
