Článek
Po nepříliš povedené první půli jste ve druhé byli jasně lepší, ale nevybojovali jste ani bod. To vás asi hodně štve, že?
Jasně! Věděli jsme, že to tady bude těžké. Sigma je výborná v kombinaci, má nesmírně silný střed pole. Těžko se s ní drží krok. V prvním poločase jsme vyčkávali a nechali ji hrát. Ve druhém jsme přidali na důrazu, pořádně do toho šlápli. Bohužel, sudí nám neuznali tři góly, a proto odjíždíme do Liberce s prázdnou.
Poprvé jste se v barvách nového týmu dostal do základní sestavy. Jak k tomu došlo?
Je to jednoduché. Trenér to chtěl dostat do rychlosti, proto i mě postavil od začátku. Sigma, pokud má problémy, tak v poslední době s náběhy za obranu a toho jsme chtěli využít.
Co vám problesklo hlavou, když jste se dověděl, že budete proti Olomouci v základu?
Říkal jsem si, ty v*le, je to divné nastoupit, kde jsi hrával od malička. Pak jsem to ze sebe dostal, z hlavy vytěsnil a soustředil se už jen na svůj výkon.
Matěj Mikulenka (vpravo) v souboji s domácím Syllou
Hecovali jste se s bývalými spoluhráči?
Jo. Byl jsem v kontaktu s mladšími kluky. Především s Koudym (gólman Jan Koutný) jsme se popichovali. Už na srazu jednadvacítky jsem mu říkal, že mu dám gól. A povedlo se.
Jenže neplatil. Právě Koutného fauloval Lukáš Masopust, což odhalil až VAR…
Čekal jsem na odražený balón, ten ke mně přišel a já to propálil do sítě. Ze svého postavení jsem žádný faul neviděl. Jestli tam nějaký byl, odvolal rozhodčí gól správně. Škoda pro nás.
Trefu do sítě Sigmy jste stejně neslavil?
Věděl jsem, že když se prosadím, slavit nebudu. Mám ke klubu, kde jsem fotbalově vyrůstal, a také k olomouckým fanouškům, velký respekt. Radost jsem však pochopitelně z gólu měl. Trvala však jen dvě minuty.
Kvůli ofsajdům vám nebyly uznány i další dva góly. Co k tomu říct?
Vstřelit tři góly a prohrát, to je blbé.
Vraťme se k vašemu konci v Olomouci. Proč jste odešel?
Předně musím říct, že to pro mě nebylo snadné. Po lidské stránce jsem byl spokojený, potřeboval jsem ale růst fotbalově, a to v Sigmě nebylo možné. Vydala se cestou, na níž pro mě místo nebylo. Naznačili mi, že moc času na hřišti dostávat nebudu. Lámalo mi srdce milovaný klub opustit, ale bylo to správné rozhodnutí.
Hostování ve hře nebylo?
Bylo, ale až v poslední fázi. Nejprve mě na ně nechtěli pustit, tak jsme začali řešit přestup. Až těsně před podpisem smlouvy tato možnost přišla. Už jsme ji však smetli ze stolu. Nyní si zvykám na jiné město, nové spoluhráče. Jsem rád, že mohu hrát za Liberec. Tým máme vyvážený, kvalitní.
