Článek
Vedete druhou ligu, přišel pro Hradec pravý čas vybojovat postup do nejvyšší soutěže?
Určitě ano, a uděláme všechno pro to, abychom postoupili. Před třemi roky jsme si vytýčili postup jako cíl, vyvrcholení má být letos. Věříme, že návrat do nejvyšší soutěže po čtyřech letech zvládneme.
Máte kvůli koronavirové karanténě jeden zápas k dobru a oproti pronásledovatelům Prostějovu a Líšni papírově lepší los...
Papírově přijatelný je teď, po třech kolech může být všechno jinak, protože hrajeme lépe proti silným soupeřům než těm z dolních pater. Jako jediní ze špičky jsme remizovali doma s posledním Vyšehradem, o víkendu jsme to u nich napravili. Nesmíme ale zbytečně ztrácet s nikým. Vše se ukáže na hřišti.
Střelecky se vám daří, ve třech zápasech v řadě jste dali čtyři góly...
To je jen dobře, ale pořád máme co zlepšovat.
Už přemýšlíte o posílení kádru?
Zatím je dost času. Zbývají dva měsíce do konce sezony, a ještě jsme nepostoupili. Hráči si teď sami píší fotbalový životopis. Pokud to vyjde nechceme dělat nějaké rošády. Základ mužstva by měli tvořit ti, kteří postup vykopou.
Po mnoha letech se konečně v Hradci bude stavět nový stadion. Co zbývá do prvního kopnutí v Malšovicích?
Podpis smlouvy s generálním dodavatelem, což by mohlo být v průběhu tohoto týdne, pak uvěřím a budu klidně spát. O novém stadionu se mluví víc než patnáct let, prohlédl jsem si za ty roky spoustu maket a nákresů, ty první ještě jako hráč. Už několikrát jsem viděl cílovou rovinku, ale vzápětí jsem zase spadl na start... Léta žijeme v provizoriu. Jsme rádi, že zastupitelstvo výstavbu nového stadionu schválilo a podpoří jeho výstavbu. Vítězná verze pro osm tisíc diváků vypadá opravdu moc pěkně.
Kdy by měl zhotovitel poprvé kopnout do země?
To vám neřeknu, ale vím, že nový stadion by se měl otvírat čtyřiadvacet měsíců od předání staveniště. Po podpisu smlouvy má generální dodavatel nějakou lhůtu na jeho převzetí, a od té chvíle běží ta dvouroční lhůta pro výstavbu, kolaudaci a předání.
Pro královéhradecký stadion je charakteristické osvětlení, slavná lízátka. Ta zůstanou?
Samozřejmě! To byla jedna z podmínek při zadávání projektu. Ale nejprve se sundají, projdou opravami, modernizací, a pak se přesunou blíž k hrací ploše.
Pro vás to bude znamenat ale nejméně dva roky v azylu. Kde budete hrát?
S tím jsme počítali, ale za nový stadion taková oběť stojí. I Pardubice ukazují, že to jde. My jsme předběžně domluvení s Mladou Boleslaví. Už jsme tam hráli před čtyřmi roky. Máme s Boleslaví dobrou spolupráci. Pro nás je to logisticky nejdostupnější, nikde blíž žádný stadion, odpovídající normám pro nejvyšší soutěž ani není.
Váš mladší syn Robert obléká dres Teplic. Co říkáte jeho výkonům?
Jsem rád, že dostal šanci v první lize, a chytil ji za pačesy, jak se říká. Teď má vše ve svých rukou. Věřím, že když bude zdravý, bude i úspěšný.
Poznáváte se v něm, co se týká přístupu k fotbalu?
Především v té zarputilosti. Je bojovník jako jsem byl já. Hodně toho oběhá.
V čem je lepší než táta?
Je na začátku, já jsem odehrál 225 ligových zápasů a dal v nich šestatřicet gólů. Má co dohánět (směje se). Robert už hrál za juniorskou reprezentaci, já za žádnou, v tom už je lepší. Na hodnocení je ale spousta času. Pořád má na čem pracovat, věřím, že se bude stále zlepšovat.
Svůj první ligový gól dal Spartě na jejím stadionu...
V tom jsme na tom stejně. Taky jsem dal gól na Letné, dokonce Petru Čechovi!
Robert je v Teplicích na hostování, stáhnete si ho v případě postupu?
Nejspíš ne, protože Teplice na něj mají opci. Vlastně jsme ho vyměnili za Petra Kodeše, na kterého máme opci zase my. Pokud Teplice opci využijí, nemáme ani možnost si ho stáhnout. Věřím, že Teplice se zachrání, Robert tam zůstane a časem se posune ještě výš.
