Článek
Představí se v Jablonci zatím největší překvapení Premier League této sezony?
Jednoznačně. Asi nikdo nečekal, že by mohli být na třetím místě. Jsem za to samozřejmě rád. Zase prodali hráče, ale vždycky je dokáží nahradit, protože skauting a všechno kolem něho jim šlape náramně. Možná to nečekali ani oni sami. Kolikrát se už stalo, že když tým chytil začátek, držel se nahoře dýl. Možná teď hrají i nejlepší fotbal v Premier League. I podle statistik. Překvapením to určitě je.
Dost předčasná otázka, ale mohl by Brighton podobně jako Leicester City před deseti lety anglickou ligu vyhrát?
Bylo by to stejné překvapení. V případě Leicesteru to taky nikdo nepředpokládal. Jen se furt čekalo, kdy začnou prohrávat a ztrácet, ale oni jeli na vítězné vlně. Jasně, je to daleko, ale ve fotbale je všechno možné. Jestli budou hrát takhle, nějakou šanci mají. Ale myslím, že pro ně by bylo už historické, kdyby skončili v první čtyřce a dostali se do Ligy mistrů. Byl by to další posun klubu.
Naposledy Brighton smetl svého úhlavního soupeře Crystal Palace 5:0.
Pro ně jde o takové derby. Samozřejmě je krásné, když doma vyhrajete 5:0. Je vidět, že fakt mají chuť a hlavně formu. Všechno jim teď šlape. Dávají krásné góly. V posledních čtyřech ligových zápasech mají skóre 15:0, když porazili i Arsenal 3:0. Takže to asi není náhoda.
Jak velkou šanci na zisk bodů tedy podle vás Jablonec vůbec má?
Vždycky tam nějaká šance je. Bude také záležet, v jakém rozpoložení do toho půjdou a s kým přijedou. O víkendu pak hrají s Liverpoolem, takže také mohou prostřídat sestavu. Ale tu už protočili, když hráli doma v Konferenční lize proti Žalgirisu a vyhráli 4:0… Je možné, že klíčoví hráči ani nepřijedou, jenže i když to minule prostřídali, stejně vysoko vyhráli. I hráči, kteří nehrají vše v lize, mají svou kvalitu.
Jste pořád s někým z Brightonu v kontaktu, zůstal tam ještě někdo, s kým jste hrál?
Pořád je tam Pascal Gross, Lewis Dunk a gólman Jason Steele. S Pascalem a Lewisem si občas napíšeme. Teď budou spát v Praze na hotelu a pak pojedou do Jablonce. Nějaký kontakt probíhá, ale už tam těch hráčů z mojí doby moc není. I realizační tým se obměnil. Taky už je to deset let.
Jak tedy dnes na působení v Brightonu vzpomínáte?
Pro mě šlo určitě o nejkrásnější fotbalové období v kariéře. Bylo vždycky mým snem jít do Anglie a měl jsem to štěstí. Brighton tenkrát byl na cestě, chtěli se dostat do Premier League. Měli nové tréninkové centrum i stadion. Pro mě to bylo nádherné. Jsem rád, že jsem mohl být u toho, když jsme postoupili do Premier League. Zažil jsem tam krásné dva a půl roku. Narodila se mi tam i dcera, takže na to mám jenom hezké vzpomínky.
Jak si vybavujete oslavy po postupu do Premier League?
Hlavně si vybavuju ten zápas doma. Odehráli jsme ho a pak koukali společně na zápas Huddersfieldu, který nesměl vyhrát, abychom mohli slavit. Když jen remizoval, bylo to nádherné. Byl plný stadion, kde všichni čekali, jak se zápas dohraje. Vybavuji si takové střípky, každopádně to bylo něco neuvěřitelného. Do konce soutěže zbývaly asi tři zápasy, takže celý následující měsíc byl skvělý. Na oslavy člověk nezapomene. Celá sezona byla skvělá.
V Premier League jste si však za Brighton nezahrál, stále to někdy zamrzí?
Ani ne, prostě to tak tenkrát bylo. Pro mě byla škoda, že jsme nepostoupili hned ten první rok a vypadli jsme v play-off, protože moje pozice v týmu tehdy byla silnější. V zimě jsem pak přišel o místo a do konce sezony jsem toho moc nenahrál, spíš jsem jen naskakoval. Když se pak postoupilo, přišlo sedm osm nových hráčů, takže to už bylo těžké. A když už všechno vypadalo, že bych mohl dostat šanci, zranil jsem se. Takhle to prostě ve fotbale chodí. Byl jsem asi pětkrát, nebo šestkrát na lavici, ale minuty jsem nedostal. Tohle je život, ale stejně jsem šťastný, že jsem u toho tenkrát mohl být.
Brighton je známý svým skautingem a vyhledáváním na trhu podceněných hráčů. Zajímal jste se pak, jak přišli na vás?
Ano, s jejich skauty jsem se pak bavil, ale spíš mi jen říkali, na které zápasy v Česku se byli podívat, jak dlouho mě sledovali. Zajímali se třeba i o to, co dělám po zápase. Ale jinak jsem nějak podrobně do systému nenahlédl, ani to nejde, jde o jejich know-how. Ale těch příchodů do klubu za minimum a pak prodejů za obrovské částky mají hodně. V tomhle jsou určitě nejlepší v Anglii, ne-li třeba na světě.
Po zápase vás špehovali?
V životě by mě to nenapadlo. Ale tohle mi říkali, že koukali, jestli jedu domů nebo do města, kam jedu, co dělám. I sociální sítě sledovali. Před deseti lety to všechno teprve začínalo a už tehdy to řešili takhle. V tu dobu jsem to samozřejmě nevěděl. Samotného mě to překvapilo.
Nepřipomíná vám trochu Liberec, který v poslední době díky úspěšnému skautingu také vydělal velké peníze?
Nějaká podobnost tam může být, ale jde celkově o fungování klubu. Poslední dobu tam byli trenéři jako Graham Potter, Robert de Zerbi, teď je tam Fabian Hürzeler. O všech se píše podobně a klub se přirovnává k pozemku, na kterém už máte postavený dům a ten už jen vylepšujete. Trenéři do jejich konceptu zapadají. Jedno souvisí s druhým. Liberec také může hráče hledat podobně přes data, ale tam jde o celé fungování klubu. Mladí hráči tam chodí, protože ví, jak organizace funguje, že šanci dostanou a že se tam chce hrát fotbal, žádné nakopávání.
Klíčovou osobou v klubu je jeho majitel Tony Bloom. Jaký je?
Samozřejmě někdy chodil do kabiny, dvakrát s námi byl také v Las Vegas, kam nás vzal jako takový bonus za postup či udržení. Mluvil jsem s ním několikrát a když jsem přestupoval z Brightonu do Millwallu, osobně mi napsal, že děkuje za všechno, co jsem pro Brighton udělal. Opravdu je klíčovým mužem Brightonu. Ale je i skvělý člověk, jak jsem ho poznal třeba na vánočních večírcích nebo akcích jako předávání ceny pro nejlepší hráče sezony a podobně. Vždy tam byl a bavil se s námi.
Zbohatl na sázkách či hraní pokeru. Vzal vás v Las Vegas do kasina?
V Anglii je to taková tradice, že když tým udělá nějaký úspěch, lítá se do Las Vegas. Tam je to normální, byl tam snad každý anglický tým. Zaplatil nám cestu, hotely, vzal nás na párty i pokerový turnaje.
Zahrál jste si s ním poker?
Když je člověk poprvé v Las Vegas, samozřejmě nechce sedět někde na pokeru pět šest hodin. Možná tak dva hráči šli, já ne. Ale taky s ním hrát poker, když se tím živí, je určitě těžký. (směje se)
Hraje pořád?
Myslím, že ano. Samozřejmě vydělal peníze tím, že byl bookmaker, vymýšlel kurzy a jeho historie je velká. V hlavě má asi opravdu kalkulačku. V pokeru taky záleží na matematice. Byl známý tím, že navštěvoval turnaje a vyhrával.
Zajímavé je, že Brightonu fandil odmala.
Narodil se tam, klub je jeho srdcovka. Celý Brighton může být rád, že Tony Bloom pak celý klub koupil a celý ho pozvedl.
Chodil na každý zápas včetně venkovních, přijede do Jablonce?
I na venkovních zápasech byl, ale nedokážu říct. Samozřejmě se věnuje i byznysu, takže nevím, zda stíhal všechno, ale viděl jsem ho na spoustě domácích zápasů.
Pojďme ještě k vám, hrajete teď za Hlubokou nad Vltavou, jak se vám nižší soutěž zamlouvá?
Dobré je to. Samozřejmě je to už na jiné úrovni. Ale zkrátka potom, co se stalo v Dynamu, jsem se už nechtěl nikam stěhovat a dojíždět. Takže jsem se pak rozhodl takhle. Na Hluboké jsem trénoval, protože je tam Jirka Kladrubský, jehož znám a domluvili jsme se, že tam teď budu. S kluky mě to baví. Samozřejmě je to jiné, ale baví mě to, takže pohoda.
Chystáte se teď tedy spíš už na roli televizního komentátora a experta?
Uvidíme, vždycky se to nějak vyvine. Teď dělám tohle a jsem rád, že na Hluboké něco odehraji. Tělo už je taky bolavé, třeba i kvůli tomu, že jsem vypadl z tempa, tělo si na tréninky večer taky zvyká. Teď to neřeším. Jsem na Hluboké a uvidíme, co a jak bude.
Takže kdyby ještě přišla nabídka z první ligy, zvažoval byste ji?
To by se vidělo. Spíš by se mi líbilo být v Dynamu, kdyby se nějak zmátořilo a vrátilo se do druhé ligy. V létě jsem měl nějaké nabídky ze zahraničí, trenér Pedro (Resende), co byl v Budějovicích, mě chtěl do Lucemburska, ale už mi to vzhledem k rodině nedávalo smysl být někde sám. A rozhodl jsem se pro Hlubokou.
