Chlapi se za ně stydí. Jablonecký střelec po gólu ukazoval kouty

Byla to fakt nezvyklá oslava, při níž šestadvacetiletý záložník vlastně upozornil na prekérní záležitost, o níž spousta chlapů nerada mluví nebo se stydí. Ješitnější povahy se dokonce mohou urazit, když ve společnosti uslyší zmínku, že jejich hříva řídne či ustupuje.

Polidar zjevně představuje naprostý opak.

„Věděl jsem, že něco ukážu. V kabině si z toho děláme srandu,“ vyprávěl novinářům v dobrém rozmaru. Až po chvilce prozradil, že onou částí těla byly kouty, které vytvářejí mizící vlasy v oblasti spánků.

Běhavý záložník se trefil v 53. minutě a navázal na spoluhráče Vachtanga Čanturišviliho, který už v první půli rovněž hlavou otevřel proti lídrovi lotyšské ligy skóre.

„Za celý rok jsem ho neviděl hlavičkovat, ale dostal to na čepici a krásně to uklidil,“ dobíral si gruzínského kolegu jablonecký špílmachr Filip Zorvan před kamerou Oneplay Sport. „Nečekal bych, že dáme dva góly hlavou ze hry,“ uznával Polidar. „Taky bych nečekal, že se z takových situací prosadí takoví hráči,“ přizvukoval jablonecký trenér Luboš Kozel.

Proč se vítězové tak divili?

Čanturišvili měří 173 centimetrů, Polidar je o šest centimetrů vyšší. V podstatě úvodní partii 3. předkola Konferenční ligy rozhodli prckové. „Nechci se chválit, palici nemám špatnou. Jen jsem nedostával míče,“ prohodil Polidar, jehož slova potvrzoval i trenér Kozel. „Poli má dobrou hlavu. Na centry si dobře sbíhá, proto ho dáváme i v sestavě výš.“

Co zaujalo ještě víc?

Proti komu se jablonečtí drobci prosadili. Na kompletní soupisce RFS naleznete hned deset habánů, kteří mají minimálně 190 centimetrů. Přesně tolik měřil stoper Prenga, jeho kolega a kapitán Lipušček narostl do rovných dvou metrů. Trenér Kozel už před zápasem v nadsázce hovořil, že proti jeho týmu spíš stojí basketbalový než fotbalový soubor.

Přesto domácí udeřili dvakrát ze vzduchu. „Fotbal je nevyzpytatelnej, je to dobrý výsledek,“ lebedil si Polidar po přesvědčivém triumfu 2:0. Měl na něm velký podíl. Kromě branky neúnavně běhal, měnil si pozice s kolegy ve středu pole. Před děkovačkou si vyběhl na hlavní tribunu, aby si vyzvednul malého synka, s nímž přímo na hřišti slavil výhru.

„S manželkou jezdí furt na zápasy, když je hezky. Po vyhraném si ho beru na hřiště a užívá si to,“ pochvaloval si jablonecký střelec.

Dvoubrankový náskok si se spoluhráči odveze příští týden do odvety v Rize.

A Polidar i jeho kouty mají blízko k tomu, že po postupu poznají další kouty Evropy.