Článek
Ani ve chvíli, kdy Viktorii čekají už zpravidla papírově výrazně těžší soupeři. Tedy kromě příštího duelu v Norsku proti tamnímu Lilleströmu. Kdo následuje pak? Benfica, Bournemouth, Real Sociedad a polská Jagiellonia…
I tak si myslíte, že postup je reálný?
Věřím na zázraky. Věřím, že jsme to schopni otočit a porazit všechny soupeře, které teď máme. A musíme tomu věřit všichni. Nic jiného nám nezbývá.
Vážně to nesvádí k přehodnocení priorit a koncentraci spíš na ligu?
Ne, i nadále je Evropská liga prioritou. Každý zápas je priorita. I ten pohárový za týden v Jihlavě.
Nebylo k naštvání, že jste v předfinální fázi byli často dost nepřesní?
Myslím, že kdybychom zahráli dobrý zápas v poslední třetině, Levski musíme rozmést. Oni to dobře zavřeli, byli solidní do defenzivy. Ale od nás to prostě nebylo úplně stoprocentní.
Je to i o psychice? V téměř každém utkání vás srazí zbytečné chyby směrem dozadu.
Určitě. Každý hráč, který jde na plac, to má někde v podvědomí. Musíme se chytnout nějakým zápasem, kdy se nic takového nestane. Každý z nás si uvědomí, že tohle období už je za námi. Naroste nám sebevědomí.
Čím to, že se ty chyby neustále opakují?
Netuším, čím to je. Asi je to prostě nějaká špatná aura, kterou okolo týmu máme. (hořký úsměv) Ale koukám se na sebe a měl by to udělat každý hráč. Měli jsme dát gól dříve, než ho vstřelili oni nám. I já jsem mohl skórovat a bylo by to 1:0 pro nás. To je moje chyba.
Jak se vám hraje na hrotu? Zase jste čelil urostlým stoperům…
Ten, kdo mě zná, dobře ví, že se mi lépe hraje po zemi. Ale zvykám si. Za trenéra (Martina) Hyského jsem devítku nehrál, teď jsem ji hrát začal. Myslím si, že to půjde ještě nahoru. A že pár soubojů jsem vyhrál.
