Článek
Což si uvědomoval i trenér Radoslav Kováč.
První botu vyrobil pět minut po pauze Amar Memič, směrem dopředu paradoxně nejaktivnější plejer Západočechů na place. Tak dlouho se na levé straně rozmýšlel, co provede s balonem po rozehrávce brankáře Dominika Ťapaje, až jej dostoupila přesila soupeřů a mičuda byla fuč.
Na půlící čáře. Následovaly dvě přihrávky domácích a vedoucí trefa kapitána Kristoffera Zachariassena po prostrčení Veljka Birmančeviče.
„Přitom jsme měli standardku, vůbec jsme pak nemuseli hrát až dolů,“ štvalo Kováče, že se Ťapaj vůbec dostal k míči před osudným momentem Memiče. „Byla to nedůslednost. Tyhle věci nás sráží,“ mrzelo trenéra.
„Dá se říct, že nás to sesadilo z koně,“ doplnil obránce Filip Prebsl.
Plzeň pak na deset minut vypadla z role, nahodit motory se jí podařilo až trojím střídáním. Jenže ve chvíli, kdy měla soupeři hrozit vyrovnáním, přišel další klíčový moment.
Birmančevičova rychlá narážečka a vniknutí do vápna, kde si Srb počkal na kontakt se Sampsonem Dwehem. Šel si pro faul? Stoprocentně. Ale provedl to mazaně. Nedovolený zákrok Liberijce znamenal penaltu, jíž proměnil Zachariassen.
„Nemůžu si pomoct. To, co jsme předvedli, bylo nešikovné. Nesmyslné. Nabádal jsem hráče, abychom zůstali koncentrovaní v každý moment. Zatím se nám to nedaří a je to hrozná škoda,“ smutnil Kováč.
O něco smířlivější pohled nabídl přemýšlivý bek Adam Gabriel. „Když hrajete déle fotbal, zjistíte, že každý gól je zbytečný. Vždy mu předchází chyba. Při druhém mě Dweh jistil, já propadl. Neměli jsme to vyřešit penaltou, ale stává se. Nemá cenu to dlouze omílat,“ uvědomuje si letní posila z dánského Midtjyllandu.
Za chyby se prostě platí.
V Evropě dvojnásob.
