Článek
„Očekáváme, že FIFA, asijský fotbalový svaz i australská vláda využijí veškeré páky k zajištění bezpečí hráček íránského ženského národního týmu. Jejich budoucnost je kvůli probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě velmi nejistá a potenciálně nebezpečná,“ uvedla FIFPRO ve svém prohlášení.
Situace vygradovala po nedělní prohře 0:2 s Filipínami. Fanoušci na stadionu mávali íránskými vlajkami z doby před islámskou revolucí v roce 1979, bučeli při hymně a skandovali „zachraňte naše dívky“.
Podle agentury Reuters navíc více než 66 tisíc lidí podepsalo petici vyzývající australskou vládu, aby zajistila, že hráčky neopustí Austrálii, dokud nebude jisté, že se mohou bezpečně vrátit do rodné vlasti.
Na valném shromáždění organizace FIFPRO si prezident australské hráčské asociace Beau Busch stěžoval, že se dosud nepodařilo navázat s týmem jakýkoli kontakt.
„Žádáme australskou vládu, aby hráčky měly svobodnou vůli rozhodnout se o své budoucnosti,“ prohlásil bývalý australský fotbalista. „Je to velmi složitá situace. Některé hráčky se možná nebudou chtít vrátit, mohou požádat o azyl a zůstat v Austrálii déle,“ doplnil.
Obavy o bezpečí íránských fotbalistek zesílily poté, co před zápasem s Jižní Koreou nezpívaly státní hymnu a pouze mlčky stály. V Íránu je následně někteří lidé začali označovat za „válečné zrádkyně“.
Před dalším zápasem proti Austrálii však hráčky hymnu zpívaly a navíc salutovaly, což u aktivistů za lidská práva vyvolalo další obavy.
Trenérka Marzijá Džafaríová ale na tiskové konferenci uvedla, že se tým těší na návrat domů. „Velmi netrpělivě už vyhlížíme odjezd do vlasti,“ dodala. Otázkou je, jak moc dobrovolná tahle slova byla.
